Platforma pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků

Akce 20. 1. 2016
Televize pod veřejnou kontrolou

Panel : 

Televize pod veřejnou kontrolou 

Garant panelu : Ljuba Václavová 

Vedoucí debaty : Jan Kraus

Jan Kraus : Jaké jsou představy jednotlivých politických stran o veřejné kontrole ČT ?  Za politiky tu mám pouze pana senátora Jiřího Oberfalzera,  pana poslance pana Václava  Kubatu a předsedu SZ Ondřeje Lišku. Jak si představují změnu zákona? Jakou mají představu o volbě radních mediální odborníci a ARAS? Poprosil bych o stručný úvod k této problematice - co je pro vás nedostatek, který by se možná měl řešit, či naopak pokud jde o veřejnou kontrolu, žádný nedostatek ČT nevidíte. 

Jiří Oberfalzer, senátor za ODS: Myslím si, že je určitou chybou, která je  možná  tak nastavena v zákoně, že současné rady ČT se často zabývají více ekonomikou ČT, než jejím posláním. Komickým zjištěním pro mě bylo, když mě jeden člen rady seznámil s dozorčí komisí, což je jakýsi auditní orgán rady, který hlouběji kontroluje ekonomiku, a ta rada mně nesměla  sdělit podstatné ekonomické informace. Táži se tedy, jestli je ta kontrola efektivní ? Já si myslím, že by veřejnost měla být v té Radě ČT zastoupena mnohem šířeji. Já se s úctou dívám na bavorskou radu, kde je  přes 40 lidí a je definovaná zákonem tak, že jsou pověřené instituce, které mají přímý vztah k veřejné službě a delegují do rady své zástupce. To by byl můj ideál.

Václav Žák, dřívější předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,  šéfredaktor časopisu Listy: Byl jsem v České národní radě, když se přijímaly mediální zákony. Přijímaly se podle německého vzoru, ale proč v nich není to, co tam toužíme mít? Není to tam proto, že v té době občanská společnost neměla žádnou strukturu, odbory byly komunistické, církev prolezlá fízly, neexistoval žádný svaz zaměstnavatelů atd. Čili použít německý model nešlo. Kdo měl jediný legitimitu, to byly zvolené poslanecké sbory. Ta delegace se tedy navázala na poslanecké sbory, čímž se zpolitizovala a v okamžiku, kdy už se občanská společnost konstruovala, tak poslanci už velmi dobře věděli co chtějí a zákony se posouvaly jiným směrem než k německému modelu. Dnešní stav je takový, že ty rady jsou součástí problému a nejsou jeho řešením. Nestačí pouze vyměnit nominaci do rad. Ty rady tím, že jsou placené a nejsou to čestné funkce, že se scházejí každých 14 dní a ne 3 x až 4 x do roka, jako ty německé, tak si vytvořily incestní vztah. Ony víc žijí s tou institucí, místo aby byly těmi, kdo se na ní dívají zvnějšku. Úkolem by mělo být hájit veřejnost, diskutovat o tom jak má vypadat skladba z hlediska dotace  programu. Kolik tam má být divadelního času, času pro menšiny atd.  

Václav Kubata, poslanec Parlamentu za TOP 09: Pro mě je důvodem  této debaty skutečnost,  že společnost se vyvíjí velmi rychle a mediální legislativa je zastaralá. Premisy, které byly před x lety a nemohly být naplněny z důvodů, které popsal pan Žák, zcela jistě tehdy platily a dnes již neplatí. Když není jednoznačně zákonem stanoveno, kdo nominuje, tak může nominovat téměř každý. A to je jedna z největších slabin, se kterou minulé vlády, ale vůbec společnost, se nedokázala vyrovnat. Na debatu musí být dva. Jeden, co to vyžaduje a jeden, co to poskytuje. Je třeba změnit celou řadu věcí a tou nejzásadnější je jakým způsobem se vybírá rada. Jak naložit s reputací. 

Jiří Boudal: Já jsem jedním ze studentské Inventury demokracie a náš názor na téma veřejné kontroly ČT a Českého rozhlasu byl velmi dobře slyšet. Jsme s ní velmi nespokojeni. Problémem je co politici slibují a co skutečně dělají. Využil bych toho, že je tu pan Kubata za stranu, která deklarovala a myslím, že i protlačila do programového prohlášení vlády, že by se měl změnit systém volby do mediálních rad. V jejich  programu bylo, že by se měla posílit odbornost členů rad. Pan Kubata je členem volebního výboru  a na podzim už proběhla první dovolba do rady ČT. Na rozdíl od programového prohlášení jste jako TOP 09 dovolili opět tajnou volbu. Ani vaše strana, ani strana VV jste nedokázali, aby se do rady dostali odborníci  jako např. pan Bobek, bývalý ředitel Českého rozhlasu, zato se tam dostalo několik bývalých mluvčí ČSSD. Všichni měli 8, či 9 hlasů. A  protože jste tam z TOP09 tři poslanci, tak to musely být minimálně 2 hlasy členů vaší strany. To je věc, s níž jsem jako občan a aktivní student nespokojen a chtěl bych, abychom se od vágních slibů dostali konkrétně k tomu, co by se s tím dalo dělat. 

Tomáš Kopečný:  jsem z aktuální verze Inventury demokracie.  My jsme od kolegů z předchozího uskupení převzali ta 4 témata a stále v tom pokračujeme - za politiky chodíme a v poslední době se stáváme prostředníky mezi jednotlivými politickými subjekty a partajemi, což se může zdát absurdní, ale je to tak. Pan Kubata připustil, že je nutné popostrčení politiků veřejností  a my se snažíme tak pracovat. Podzimní volby do rad  nás nadšením nenaplnily, rada Českého rozhlasu se vůbec nedovolila, ale usnášení schopná je – ovšem tři z devíti členů nejsou zvoleni

Jan Prokeš, člen rady ČT:  Rada bývá kritizována za to, že se nevěnuje obsahu a podléhá vlivu politiků. Ovšem rada v zásadě plní úlohu danou zákonem, dělá úlohu hospodaření ČT. Já si myslím, že v letech, kdy po  televizní revoluci bylo hospodaření ČT vážně ohroženo, byla role rady ČT silná a důležitá. Ovšem od chvíle, kdy se hospodářská situace  stabilizovala, začalo být jasné, že je nutná změna v televizním zákoně. A to v tom smyslu, aby bylo možné ovlivňovat obsah vysílání, to znamená ovlivnit  programovou náplň. Statut médií veřejné služby musí být upraven zcela jinak.  Já si myslím, že je nutná absolutní profesionalizace rady jako takové, která řídí nezávisle na managementu televize hospodaření, měla by ale řídit i technologii a programový vývoj takovéto instituce. My jsme honorování, ale platí nás ze svého rozpočtu ČT a už to samo o sobě je absurdní. 

Jan Kraus: Říkáš  profesionalizace rady?  

Jan Prokeš : Ano, správní rada je v každém podniku. Toto je podnik, který sice má zvláštní produkt, je to audiovizuální umění, ale správní rada, ve které by byli jak ekonomové, tak právníci a mediální odborníci, to je má představa. 

Jan Kraus: V kontextu takováto profesionalizace třeba s radou, která je v BBC? 

Jan Prokeš: To je zhruba moje představa. V  BBC je rada guvernérů. Vy říkáte, že chybí osobnosti. Je důležité najít odborníky, ať už to jsou renomovaní a známí veřejností, či neznámí. 

Jan Kraus: Kdo to ale určí? Skromný, neznámý odborník, to se těžko hledá. 

Ondřej Liška-  předseda Strana Zelených a předkladatel několika zákonů, které měly změnit systém volby do rady ČT a do rady Českého rozhlasu : Současný systém je dávno prokazatelně špatný, selhávající a nevykonávající primární funkci, kterou je veřejná kontrola. Tu lze vykonávat jedině prostřednictvím odborníků, nezávislých osobností a samozřejmě lidí, kteří to nebudou mít jako obživu, protože v tu chvíli dochází ke střetu zájmů. Myslím si, že současné mediální rady by ani nemusely nutně projít legislativní úpravou, kdyby dvě hlavní strany, které rozhodují o jejím složení už několik let, do nich skutečně prosazovaly odborníky a jiné osobnosti, které by tam kontrolu vyvolávaly. Ty ušmudlané dohody, kdy my podpoříme toho vašeho kandidáta, vy zase toho našeho... Kandidáta navrhne nějaká neznámá organizace, v kuloárech se handluje...a vyhandluje. Kdyby existovala alespoň  zodpovědnost politických stran, tak by možná ani ta legislativní úprava nebyla nutná, ale ona nutná je, protože naše politické strany nejsou schopné tuto odpovědnost nést a nakonec to končí tak, že dojde k dohodě mezi ODS a ČSSD. Je mi sympatická snaha pana senátora Oberfalzera, ale jeho názor je ve v jeho straně marginální, jeho strana dělá úplně přesný opak, stejně jako ČSSD. Problémem je tedy jednak způsob volby do rady, za druhé odpovědnost politických stran, které nejsou schopny zákonně vyjmenovat instituce,  které by tuto roli plnily a za třetí a to asi není předmětem této debaty a to je naplňování  ideálu veřejné služby -  a to už je potom na televizi jejím managementu. 

Jan Kraus: Tato debata se nazývá Veřejnost sobě, tak dám brzo možnost i vám divákům, ale napřed bych poprosil všechny pány, aby vybrali podstatnou  jednotlivost, kterou by uskutečnili v rámci veřejné kontroly ČT. Kdyby to mohl být pouze jeden úkon. 

Jiří Oberfalzer: Já bych radu ČT postavil na jednom principu a to, že budou zákonem vyjmenovány ty instituce, které mají přímý vztah k tomu, co má ta veřejná instituce být, což jsou instituce vzdělávací, kulturní, odbory, sportovní svazy atd. A tyto instituce budou jmenovat členy  široké rady, která pak volí jakousi správní radu, která pak vykonává  pravidelnou kontrolu a jinak se sama schází jednou za čas. Tento okruh lidí by měl sledovat to, jakým způsobem se naplňuje ta veřejná služba. Tu kontrolu hospodářství podle mě může provádět jiný typ instituce. My debatujeme o veřejné službě a tu samozřejmě kontrola účetnictví nezajistí.

Václav Žák: Já souhlasím s panem senátorem a rád bych připomněl panu radnímu Prokešovi,  že podle zákona radě přísluší schvalovat dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického rozvoje té televize. To se podle mne těm radám nepovedlo, protože si pletly tu kontrolní činnost s operativou. To je základní problém, zrušit incestní vztah mezi radou a televizí. Má to být orgán, který bude masivní, bude si trvat na tom, že bude od televize dostávat přehled o  základních postupech, kterými chce naplňovat svou veřejnou funkci a rada  na televizei nebude závislá, protože funkce členů rady budou funkce čestné. 

Václav Kubata: Měl by to být podobný model, jako u akciových společností. Já bych usiloval o to, aby to byly nejenom funkce čestné, samozřejmě s placeným technickým aparátem, ale aby bylo zaručeno, že management toho média nebude stavěn do role ustrašenců, kteří reportují každých 14 dnů, ale aby to byli svéprávní lidé, kteří předkládají plány a ty jsou jim schvalovány, nebo neschvalovány a aby mohli na 100 %  vykonávat svou činnost. My jsme se zabývali třemi různými způsoby, jak by se ta volba do rady dala změnit. Pokud by se zvolil německý model, znamenalo by to za prvé taxativní vyjmenování orgánů občanské společnosti, které jmenují členy rady, za druhém zvýšení počtů členů rad  a za třetí méně časté schůzování. Tím by se hodně změnilo. Myslím si, že toto je nejúčinnější a srovnání naší situace se situací v německých a francouzských médiích také potvrzuje. 

Jan Kraus: Já mám zkušenost ještě z období, kdy jsem byl předsedou FITESU, kdy jsme jmenovali pana Vojtěcha Cepla a neprošel schvalovacím procesem Parlamentu. Naopak prošel nějaký neznámý odborník, který byl nominován hasiči z Liberce.

Jan Prokeš: V systému, který panuje, je kontrola veřejností takřka nemožná.  Myslím, že je nutno mít nějaké daleko širší orgány, kde ta veřejnost skutečně bude zastoupena pestře a nezávisle na politicích, aby tam byly občansko divácké postoje. Management nemůže být ponechán na pospas a měla by existovat instituce, která by kombinovala funkci dozorčí i správní rady. My schvalujeme dlouhodobé plány a rada jim věnuje pozornost, nicméně je to jednou za čtyři roky. Když by rada chtěla vznést nějaké  korigující požadavky na management, tak může jenom požádat pana generálního ředitele a generální ředitel není povinen jí vyhovět. 

Jan Kraus: V tom případě je vaše pozice velmi pofidérní.  

Jan Prokeš: Ano, proto říkám, že je to nutné změnit, aby nějaká ta svrchovanost byla. Rada by měla zastupovat stát, slovo státní televize se používá skoro všude pro veřejnoprávní televizi. Komu patří televize? 

Jan Kraus: Státní je třeba ČEZ, ne televize. To je velký rozdíl. ČT není státu. Patří nám, co platíme koncesionářské poplatky. 

Jan Prokeš: A vy jste akcionáři, máte vliv? Nemáte třeba akcie.

Jan Kraus: Teda s tímto vědomím se udržet sedm let v radě – to je tedy obdivuhodné. 

Oživení v sále 

Jan Prokeš: Já se ptám v čem má Honza Kraus pravdu? Já jen říkám, že se v mnoha jiných evropských zemích té televizi pracovně říká státní. A tak jak zvolí 7 milionů koncesionářů, jak zvolí své zástupce?

Hlas z  pléna: Spletl jste se, pojďme to střihnout a  pojďme dál.

Jan Prokeš: Já se vás ptám, jak 8 milionů koncesionářských poplatníků volí své zástupce?

Hlas z pléna: Já jsem chtěl říct, že ta diskuze uhnula jiným směrem, než jsme chtěli, vzniklo to zřejmě kvůli jednomu slovu. ČT není státní institucí, to víme oba dva. Mluvíme o tom, jakým způsobem se bude volit rada, zda je to správné, co bychom proto měli udělat, zejména vy.

Jan Prokeš: Já jsem původně vystudovaný FAMÁK, nejsem žádný účetní. Myslím si, že vím, o co se jedná. Když mluvím o podniku, tak vám chci jako koncesionářům říct, že jde o podnik s obrovskými tržbami, příjmy. A takový podnik nemůže být ponechán bez dozoru a já potvrzuji, že veřejnost v současnosti  nemá právo kontroly.

Václav Žák : Že si necháte předložit plán jednou za čtyři roky, to slyším po prvé a doopravdy mě to děsí. Rada by měla každý rok zkoumat, jak se ta veřejnoprávní funkce plní, jak se mění názory ve společnosti. Ona není jen kontrolní funkcí, ona volí generálního ředitele televize a od toho je to veřejnoprávní instituce, protože kdyby byla státní, tak by to dělala vláda. To je ten rozdíl, to je její klíčová funkce, která není kontrolní, ale je právě tím interfaxem mezi politikou a tou institucí. Rada má zvolit silného ředitele, který dokáže té televizi vtisknout obličej a bude ji kvalitně řídit. 

Ondřej Liška: Co změnit? Jakákoliv debata je zbytečná v momentu, kdy neexistuje nikdo, kdo by tu změnu prosadil. Neexistuje žádná parlamentní strana, která by po té změně toužila. Tady funguje, minimálně od opoziční smlouvy, kartel, dohoda, která neumožní žádnou takovouto změnu. Samozřejmě existuje model francouzský, německý, nebo bavorský. Můžeme se bavit o tom, jak to více napasovat na tu českou realitu, ale je to skoro zbytečné, kdy se de facto počet lidí, kteří touží po této změně rovná počtu lidí v této místnosti. Rozhodně nesedí v parlamentu, nemají to ve svých programech a když to tam mají, tak pouze vágně. Debata je téměř zbytečná, měli by tu sedět ti, kdo jsou parlamentními stranami, jsou to jejich šéfové poslaneckých klubů a ti by měli říct, prosadíme to. 

Jan Kraus: Já si myslím, že se politickým stranám současný stav docela líbí a měnit ho chtít nebudou.

Ondřej Liška: Ano, ten současný stav jim velmi vyhovuje, protože se to vždycky nějakým způsobem dohodne. To znamená, že je potřeba otevřeně říci, že současný stav médií veřejné služby vyhovuje většině stran zastoupených v parlamentu.

Václav Žák: Já si dovolím s panem exministrem nesouhlasit, protože aby mohlo dojít k nějaké změně, tak by musel existovat nějaký společenský konsensus, který bude prosazovat racionální změnu. Tak jak se vedou diskuze o veřejnoprávních médiích, to jsou zástupné diskuze, které ve skutečnosti k ničemu nevedou. Pan exministr si myslí, že tam mají být odborníci, na co tam mají být odborníci? Tam mají být představitelé, kteří formulují svoje zájmy, které jsou rozptýleny po společnosti. Sportovci budou formovat jiný zájem, než zástupci evangelické církve, ti zas jiný, než svaz vyhnanců. Oni jsou tam od toho, aby ta pluralita, kterou má ta instituce formovat, byla formulovaná, na to nemusí být odborníci. A proto tam také nesedí pořád, proto se scházejí jednou za čas a dostávají k schválení ty dané věci. 

Ondřej Liška: Já jsem neříkal, že tam mají být odborníci, ale že tam má být směs lidí nominovaných těmi institucemi, které reprezentují různorodé zájmy a mají vztah k veřejné službě.  Ten problém neleží v technice té volby, ale v tom, že političtí představitelé nepociťují tento stav jako problém, nevěnují se tomu a proto je změna neprosaditelná.

Zdena Hůlová, bývalá členka rady ČT :  Dělám mediální zákony od roku 90, takže mea culpa. Pokud bych měla shrnout svoji zkušenost, tak co změnit? Primárně vůli volitelů a chování zvolených. To nevyřeší zákon. Modelově tady používáme model rady ČT, ale týká se to i rady Českého rozhlasu, potažmo rady ČTK. Malé rady jsou kombinací rady správní, programové, dozorčí a musíme zvážit to, chceme li, aby to byl orgán odborný a nebo orgán laický, který bude zastupovat laickou veřejnost. Najednou jsme se shlédli v bavorské modelu, je skvělý, ale nejde z právního systému dané země vytrhnout jednu cihlu a přesadit ji jen tak do jiného právního systému. Jako radní jsem přemýšlela o tom, nakolik se mohu identifikovat s tím médiem a nakolik mám mít odstup. Je těžké to vyvážit, aby rada nepodlézala a nevelela. 

Jan Kraus: Můj dojem z poslední doby je ten, jak řekl pan Žák, že došlo k incestnímu spojení, že ta rada vládne společně s vedením. 

Zdena Hůlová: Když byste tam chtěli odborníky, tak vám tam asi nepůjdou, protože neopustí svou dobrou sesli kvalitního manažera. Druhá věc je,  že nesmějí být funkcionáři strany. Podle mě může být  na závadu, i když je jen příslušníkem a dokonce i příznivcem strany, ale záleží na každém člověku, jakou má etiku, jakou morálku. 

Kdosi  z pléna: Jistě je důležité debatovat o tom, jaká ta rada má být a jakou má mít roli, ale myslím, že debata je o veřejné kontrole. Já se moc na televizi nedívám, ale náhodou jsem viděl, když do České televize vtrhli vojáci v kuklách. Očekával bych, že někdo bude hájit tuto instituci proti takovému politickému rozhodnutí a zajímalo by mne,  jaký je mechanismus, který by zabránil tomu, co jsme viděli. Protože to, co jsme viděli nám, veřejnosti poněkud ruší spánek.

Jan Kraus: S tím, že vám vnikne vojenská policie do objektu televize, asi málokterá televize v civilizované oblasti počítá. Ředitel podal trestní oznámení. Ale to je trochu mimo to zadání o kterém tady mluvíme, v tomto případě televize udělala, co mohla. Ale zajímavé téma je např. čestné místo v radách, co si o tom myslíte? Mělo by to vliv, pozitivní, negativní?

Jiří Oberfalzer: Samozřejmě, určitě ano. 

Václav Žák: Já už jsem to řekl

Jiří Boudal: Já myslím, že by to pomohlo. Sám jste kdysi řekl, že radní jsou vyhladovělí čmeláci. Myslím si, že je to způsob, jak s těmi lidmi zacházet. Jsou to lidé, kteří by se často na trhu práce jinak neuživili a čestné členství by je vyřadilo ze hry 

Jan Prokeš: Práce v radě  neznamená půl den každých 14 dní, ale je to práce i doma, prostudovat 1000 stran materiálů ročně, když si vezmete jen ty základní materiály, kdo by to dělal bezplatně ? Takže nějaký ten profesionální orgán, ať už ho budeme nazývat jakkoliv, vidím jako paralelně existující k čestnému členství v té velké radě.

Ondřej Liška: Rozhodně čestné členství se symbolickou náhradou mzdy, jako u řadových zastupitelů. Máli to být orgán, který vykonává veřejnou kontrolu a schází se jednou za čas, tak by tam měl být technický aparát, který ty podklady předkládá, řeší to za ně a ta funkce je sama o sobě čestná, protože jinak se to stává spíše místem pro korupci a podivné tlaky.

Václav Žák : Pane exministře, čestná funkce je, že neberu peníze. Mohu brát náhrady za cestovné, v Německu brali ošatné, ale to, že si čeští zastupitelé platí 500 korun za to, že si chodí sednout do toho zastupitelstva, kam ho voliči zvolili,  to je skandál skandálů. To, že ještě berou prachy z dozorčích rad, s tím se nedá smířit.  Něco takového ve světě vůbec neexistuje. Kdybyste se  člena rady  v Bavorsku zeptal, kolik dostává euro za to, že se tam jde podívat, tak by si myslel, že jste spadl z Marsu. Prostě ten náš překlad té západní demokracie do českých poměrů je komický.

Martin Vadas: Já jsem trochu spolupachatel veřejného zasedání rady, ale ta rada  z toho udělala  paskvil, když se jednání nepřináší ve videu, což zakázal, myslím, profesor Knížák.

Jan Kraus: Ale zasedání je ze zákona veřejné? 

Martin Vadas: Ano, ale té veřejnosti je zcela jedno, kdo ji tam zastupuje atd. a pokud noviny nereflektují, co se tam děje, nikdo neví,  že tam třeba v okamžiku volby vystoupí pan ředitel, který kandiduje znova a řekne : ,, Já jsem vám tady uspořil  3 miliardy korun v hotovosti, tak mě zvolte, protože já jsem nejlepší.‘‘ Nikoho z radních tato věta nevzrušila, v žádné zprávě, kde se účtují  koruny, se taková věta neobjevila. Občané musí platit a nikdo z toho nic nevyvozuje. A samozřejmě, že ani zastupitelé, kteří mají za ni za takovou radu zodpovědnost. 

Jan Kraus: pan Oberfalzere a Žáku, vy jste znalci toho systému řízení a rad i v zahraničí. Přeci musí být způsob, jak hledat kompromis. Nemůžeme se ukolíbat tím, že se stejně nic nezmění, že se dávají novely zákona, které stejně neprojdou. 

Václav Žák: To, co tady probíráme je vlastně na seminář. Když vznikalo naše mediální zákonodárství, tak se o to velmi zajímala rada Evropy a napsala všem postkomunistickým zemím doporučení, v kterém byly dva pojmy, jeden se jmenoval independente, nezávislost  a druhý accountability -  povinnost skládání účtů. Náš zákon to řešil povinností skládat účty  Poslanecké sněmovně.Čili ta accountability zrušila tu nezávislost, protože se to těleso dostalo pod dokonalou kontrolu politické moci. Takhle to vypadá, když se dělají zákony a není zcela jasné, k čemu to má směřovat. 

Jan Kraus: Ale já se ptám, jestli není možné dosáhnout alespoň mírného pokroku? 

Václav Žák: Ale ano, vždyť to pan senátor Oberfalzer navrhuje a kdyby to dostalo veřejnou podporu...

 Jan Kraus: Ano, ale dělá to dlouhodobě, dá se říci systematicky, ale nedostane tu podporu ani ve své straně, natož veřejnou podporu.

Václav Žák: Že ji nedostane ve své straně to je velmi pochopitelné, to by mě tak nevzrušovalo, ale důležité je, aby ji dostal od veřejnosti. Musí se najít model, který lidé pochopí a postaví se za něj. Pokud se to nestane, proč by to řešila politická scéna? 

Vít Janeček: Ono jde o to, jak to tematizovat, aby to veřejnost začalo zajímat. Je tady instituce, která reprezentuje veřejnou službu a je pod tlakem. Myslím si, že to, co ukázala tematizace kauzy vojenské policie skákající před turnikety, je dobrý příklad takového žánru. Jak s tím má jinak přijít veřejnost do kontaktu? Ze zasedání rady? To je blbost, to je epický rozsáhlý útvar na ploše 2 hodin, to potřebuje dramatickou esenci, kde se to odehraje. 

Václav Kubata: Já si myslím, že  určitě malá naděje tu je. Já se považuji za politika oportunistu a nováčka. Myslím, že teď jsme v situaci, kdy můžeme říct, že je to špatně, že zákony jsou zastaralé. Debata už mezi námi běží, ale měla by to být debata veřejná.  Samozřejmě, že když dáte politikům šanci dřímat, tak budeme dřímat. V tomto jsem přesně ten člověk, kdo tu změnu chce, ale potřebujeme tlak, termíny. Já žiji v přesvědčení, že rok 2013 je ten, který by měl vyřešit ne jak se bude volit do rad, ale měl by vyřešit novou legislativu. Musí se to udělat z gruntu.

Jiří Boudal: Předpokládám, že když jste členem kontrolního výboru, že byste za to mohl být zodpovědný. Já jsem zvyklý na fakt, že je nutné na politiky tlačit, ale trochu mě zaráží, že to na sebe takhle dobrovolně přiznáte. My jsme v Inventuře demokracie  řešili mimo mediálních rad ještě limitaci lobbingu a ta situace byla velmi podobná. Když jste přišli za politiky, jestli s tím něco udělají, tak každý udivoval plejádou velmi originálních výmluv - byly založeny na tom, že nebyl žádný závazný, konkrétní návrh a nikdo o tom moc nevěděl. Tato vláda pověřila poslankyni Andrýsovou,  poslankyni VV, aby se zabývala problémy lobbingu. Ta vyvolala soutěž o esej jak monitorovat lobbing, oslovila neziskovou organizaci Respekt institute, aby jí pomohl zorganizovat sérii kulatých stolů, které se pod její záštitou objeví v poslanecké sněmovně. Sezvala odborníky a také úředníky příslušného ministerstva, aby výsledky debaty mohly vést k přípravě zákona. Z mého pohledu je tu velký posun. Politik dá záštitu, objedná si debatu, sežene na ni  peníze. Jakmile vznikne konkrétní zákon, je už dána konkrétní diskuse. A to  je velký prostor pro vás poslance, kteří dřímají - můžete se vzbudit a ten čas vyplnit.  

Kdosi z pléna, nepředstavil se :  Když to řeknu natvrdo, tak už míra devastace veřejného prostoru dosáhla dna. Nevím, proč pořadatelé této akce pozvali zástupce starých  známých stran, proč nepozvali strany  neparlamentní. To říkám proto, že diskuze nad novými zákony je zničující. Stávající zákony jsou sice problematické, ale  sdělovací prostředky nenaplňují ani je.  Ve zprávě o Lybii den poté, co celý svět sledoval jednání rady bezpečnosti, bylo  zatajeno  stanovisko českého prezidenta. To je jen příklad toho, že veřejnost, která je zastoupena politickými stranami v parlamentu, vůbec nedbá na dodržování pravidel ani v té elementární podobě. Pak se nemůžeme divit, že v radě zasedají znalci pana Prokeše, který nedělá rozdíl mezi státní a veřejnou institucí a to, co předvádí rada ČT, je propagace současného establishmentu  a nemá s médiem veřejné služby nic společného. To potvrdil  pracovník z veřejnoprávního média z Německa v jiném panelu. který byl pro mne  z neznámých důvodů v malé místnosti a tam byli čtyři reportéři a čtyři lidé v publiku. To se mělo prodiskutovat tady, aby byl vysvětleno jak funguje veřejné médium v západní Evropě. My se tu bavíme se o provozu, ne o podstatě věci.

Ondřej Liška: Byl jsem předkladatelem nejen novely zákona o televizním a rozhlasovém vysílání, ale shodou okolností také předkladatelem zákona o lobbingu, který byl sněmovnou zamítnut, ačkoliv patřil k jedné z nejlepších úprav i v mezinárodním srovnání. Pokud nebude tlak veřejnosti, sněmovna hlasovat nebude. Jsou tu iniciativy,  je nás pár , ale není to veřejný tlak. Jediná možnost, jak to změnit je samotný apel na odpovědnost zvolených zástupců, aby pochopili, že je to ve veřejném zájmu i bez toho, že je na ně vyvíjen tlak. Pane poslanče,vy říkáte: Tak na mne tlačte a já to udělám. To je nesmysl, buď to děláte, protože si myslíte, že to správné, nebo to nedělejte. Dovolím si položit otázku panu senátorovi Oberfalzerovi :  když se takto dlouhodobě snažíte, kde vidíte problém, že s vámi nejdou další poslanci vaší strany ? Jste druhým největším klubem ve sněmovně a máte možnost k hlasování ty ostatní. Proč je to vaše osobní snažení marginální?

Jiří Oberfalzer: Já si myslím, že je to proto, že širokou veřejnost toto téma nezajímá. Politici se zabývají tím, na co apelují široké vrstvy obyvatelstva a já jsem si nevšiml masové iniciativy, která by toto žádala. V ODS se tzv. mediální politika řeší v úzkém okruhu lidí, které to zajímá. Ale myslím si, že je to zajímá z úplně jiného důvodu, než proto, aby učinila ta média nezávislými. Mám pocit, že politici propadají iluzi, že mohou média ovlivňovat, spíše řídit, ale neuvědomují si, že se politické strany a vlády střídají a proto že by bylo daleko lepší , kdyby ten vliv nemohl  vykonávat nikdo. Čili mojí snahou je postarat se o to, aby nikdo, tedy ani my, nesměl média manipulovat, či tlačit k momentálnímu prospěchu. 

Jan Prokeš: Taková debata by určitě na obrazovku  veřejnoprávní televize patřila. Osobně si myslím, že aby ji měli zahájit odborníci, politiků bych se obával, pan senátor Oberfalzer je totiž absolutní výjimkou. Před 3, 4 lety jsem se snažil udělat kampaň za novelizaci zákona, kvůli digitalizaci i pro způsob financování atd. Tu práci nikdo nevyvíjí a přitom to patří spíše poslanecké sněmovně, která ze zákona by to měla připravovat. Ona nevede debaty s nikým, ani s kolegy poslanci napříč, ani s vedením televize, ani s ministerstvem kultury. Ty debaty na obrazovce televize by se daly inspirovat. 

Jiří Oberfalzer: My jsme s mediální komisí v Senátu skutečně takový zákon připravili, není ideální, jen velice skromný. Mimo jiné jsme navrhli, aby byla rada odvolatelná, když její výroční zpráva bude zamítnuta jak sněmovnou, tak senátem, čili aby se skladba rady diversifikovala, dali jsme tam i ČTK. Vyvinuli jsme tuto iniciativu, získal jsem k tomu své kolegy v senátu a získal jsem senátory v ODS, což byla rozhodující masa hlasů ke schválení. Nicméně zákon byl zaparkován tak dlouho, že se dočkal konce funkčního období a tím pádem šel pod stůl, protože nemůže nová sněmovna dědit staré iniciativy. Zákon existuje, ale není mým ideálem, jen skromným pokusem o malé posunutí.

Tomáš Kopečný: Naše zkušenost vypadá asi tak, že chodíme za jednotlivými poslanci a oni projevují ochotu, iniciativu a pak řeknou aha, my vlastně nevíme co dělá kolega na druhém konci koridoru. Paní poslankyně Klasnová např. nevěděla, že se nějakým způsobem už na ministerstvu kultury pracuje pod vedením pana ministra Bessera na legislativním návrhu. Pan Pithart to také nevěděl a navrhl legislativní tým k řešení. Individuální návrhy jsou dobré, ale každá ze stran pod to také chce být podepsaná. Strana VV chce aktivně participovat na tvorbě toho zákona, alespoň podle toho co tvrdí.  

Antonín Dekoj  - odbory ČT: Chtěli jsme a chceme udělat jakýsi seminář, ale GŘ na to neslyší.  Česká televize by si neměla dávat zbytečnou autocenzuru, že nebude mluvit sama o sobě. Je to součást veřejné služby a než se tedy zákon bude připravovat, veřejnost by měla vědět, jaký je současný stav a jaký by mohl být. Zasedání Rady ČT je veřejné, ale výstup ze zasedání je pouze zvukový, video není – obraz kdysi zakázal pan Knížák, protože bylo vidět, kolik snědl chlebíčků. 

Zdena Hůlová: Změna legislativy je běh na delší trať, ať už to půjde přes ministerstvo kultury, či poslaneckou iniciativou. Pomíjíte skutečnost, že rada ČT není kompletní, rada Českého rozhlasu je disfunkční, má málo lidí a její předseda onemocněl akutně a dlouhodobě, tudíž nemůže zvolit generálního ředitele, je tam provizorní stav, který nesvědčí zaměstnancům, instituci, ani veřejnosti. Rada ČTK je nekompletní, nemohou plnit podle zákona své funkce. Rada Českého rozhlasu nemůže volit generálního ředitele, ačkoliv ho volit má a ten stav trvá již několik měsíců. Na to nepotřebujeme nové zákony, ministerstvo, to lze udělat relativně hned. Ale nemůžeme si představovat, že je sněmovna jednolitá bytost, která ví, že je nekompletní ta, či ona rada. Jediné, co by pomohlo je medializace. Bohužel se to medializuje jen tehdy když už  je vyslovený průšvih. 

Jan Kraus: Ale s dovolením -  jak medializovat problémy s radou, když to médium se samo bojí maléru u rady. 

Zdena Hůlová: Není to jen ČT, i internet. Pak to vypadá, že se to medializuje pouze když vpadne komando apod. Je to velký průšvih, který by v jiných zemích znamenal hodně. Alespoň udělejme to, co je jednoduché, dovolit ty rady. 

Hlas z publika : Médium veřejné služby má jednu z mnoha funkcí a to vzdělávací. Jaké je médium veřejné služby, taková pak jsou i média komerční. Médium veřejné služby je dnes tak nekvalitní, že nevíme, jestli se díváme na Novu, či na ČT. Dokonce Nova je někdy o něco lepší, protože některé věci neutajuje. To čeho jsme svědky, je těžká manipulace a cenzura. Možná by bylo dobré, když nám to tady nefunguje, vrátit se k osvědčenému modelu z komunismu, kdy fungovala zpravodajská stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Kdyby alespoň to zpravodajství fungovalo nestranně a včas, třeba  by se pochlapila i rada ČT. Probíhá volba generálního ředitele Českého rozhlasu, ale tajně, protože rada to nezveřejnila a má 6 svých nominantů a jeden z nich bude nejspíš generálním ředitelem, protože 6 lidí v radě stačí, aby ho zvolila.

Václav Žák: To jsou iracionální a extrémní názory a ČT vůbec nemá ten charakter, který jí připisujete. Nevím, jestli se na ní díváte nebo ne, ale že by se kanál ČT24 cenzuroval a nedával prostor lidem ?  Patří k českým vlastnostem, že si lidé neumí vážit toho, co mají. Edmund Burke říkal o francouzských revolucionářích: Žádná vláda nemohla dostát jejich požadavkům !  To co chcete vy, tomu nedostojí absolutně žádné médium veřejné služby. 

Jan Kraus: Blížíme se k závěru a tak bych prosil krátké resumé toho, co nás čeká, případně jestli to o čem se tu mluvilo, jestli to veřejnost zajímá, či nikoliv. 

Václav Kubata: Čeká nás práce nad mediální legislativou, ministerstvo to má v plánu. I my jako poslanci, já jako poslanec a místopředseda mediálního výboru, se o to budu zajímat a iniciovat diskuze, tak aby to byla veřejná debata. Už probíhaly různé semináře, bohužel byly trochu politicky zabarvené, to nevede dopředu. Stojím o to, aby to byla veřejná debata, která se bude posouvat dopředu a ne debata, kdy se bavíme stále o tom samém. 

Jan Kraus: Udělejte prosím resumé, zdali to veřejnost zajímá, či nikoli a nebo je li to proto, že je veřejnost znechucena a pod?

Martin Vadas: Mně se zdá, že pan Žák nemá pravdu, když takhle utře jednoho diskutujícího, protože i mně by se líbilo, kdyby tam byla nějaká pluralita, aby tam bylo jedno zpravodajství, které by šéfredaktoroval  pan Žák a druhé někdo jiný. Protože to, co v ČT  existuje nyní je filtr osobních preferencí. Bývaly tam dva, tři i více investigativních pořadů, dnes je  tam jen jeden ušláplý. Proč tam nejsou dva pořady tohoto typu, které by si konkurovaly, nahlížely na  problém  z různých stran. Mně to schází. Když už jsou čtyři kanály, měly by tam být i konkurenční vztahy v práci s informacemi. To, co se tam děje dnes je problém. 

Jiří Oberfalzer: Zopakuji jen to,  co jsme si povídali s panem doktorem Žákem. On mně poskytl informaci, že v Německu zaváděl mediální legislativu, nebo její principy, Angličan, bratr Grahama Greena, byla tedy zavedena v podstatě z diktátu okupující mocnosti. 

Byl  jsem  s naší komisí na zkušenou v Berlíně a v Mnichově, studovali jsme obecný přístup politické reprezentace k mediím i specifický bavorský systém. To, co jsem všude velmi intenzivně vnímal, byla absolutní hrůza z toho, že by někde vzniklo byť jen podezření z politických vlivů do mediálního světa. Možná, že potřebujeme delší dobu a myslím, že se k tomu dohrabeme, ač je to zatím zoufalé.

Václav Žák: Já si myslím, že konstrukce mediálních rad předpokládá určitý typ mediální kultury, která není založena na korupci. Kdyby  byl předpoklad, že se najde dostatečný počet poslanců a senátorů, kteří by konečně po 20 letech pochopili, že vydělají na tom, když budou mít nezávislé médium, byla by naděje. Ale obávám se, že to nebude hned.  

Václav Kubata: Myslím si, že mezi námi jsou tací, kteří si nepřejí, aby to došlo až ke špatným koncům a že udělám vše proto, abychom si tuto debatu udrželi a pokusili se to změnit.

Jiří Boudal: Mám pozitivní dojem z toho, že člověk, který sedí ve volebním výboru a v zásadě neudělal dost -  jak já bych si představoval - pro změnu zákonů  mi do očí neříká, že to nejde a nevymlouvá se.

Tomáš Kopečný: I když veřejnost problém příliš nezajímá, protože většina lidí na něm není existenčně závislá, tak v momentě, kdy se tato věc veřejně přednese, většina lidí zareaguje a nabídnete li rozumný model, tak o tom začnou přemýšlet.  

Jan Prokeš: Já jsem si všiml jen jediného momentu, kdy veřejnost zareagovala,  a to byly výkřiky o snížení koncesionářského poplatků. Oprávněné kritiky ČT, které vnímám jsou spíše jako nedostatku kreativity, inovace a že to za tu obrovskou cenu není dostatečně zajímavé. Alfou a Omegou je nový, kvalitní  zákon. 

Ondřej Liška: Podle mě ta debata už nemá být odborná, po této stránce se ta debata odvedla již dávno.  Jedinou cestou je politická debata. Otázka zní : Potřebujeme  pro kvalitu naší demokracie televizi veřejné služby ?  Mám pocit, že velká část společnosti i  establishmentu o tom pochybuje nebo nemá jednoznačnou odpověď. Je nutné nutit politiky a veřejnost, aby o tom přemýšleli a dopracovali se k jednoznačné odpovědi. V případě ANO se pak musíme ptát, jaké podmínky pro její sílu, nezávislost a dobrou veřejnou kontrolu máme vytvořit. 

Jan Kraus: Děkuji panelistům a vám divákům a doufám, že se sejdeme v lepších časech, pokud jde o problematiku, které jsme se věnovali.


Zpět na aktuality
Podporují nás
  • Miloslav Vlk

    Miloslav Vlk

    kardinál
  • Ivan Gabal

    Ivan Gabal

    poslanec
  • Petr Havlík

    Petr Havlík

    autor projektu mapovani.cz
  • Karel Schwarzenberg

    Karel Schwarzenberg

    poslanec
  • Věra Kostlánová

    Věra Kostlánová

    psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  • Jiří Grygar

    Jiří Grygar

    astrofyzik a bývalý předseda Rady České televize
  • Jiří Šesták

    Jiří Šesták

    senátor
  • Fero Fenič

    Fero Fenič

    režisér a scénárista
  • Tomáš Klvaňa

    Tomáš Klvaňa

    univerzitní pedagog
  • Alena Dernerová

    Alena Dernerová

    senátorka
  • Libor Grubhoffer

    Libor Grubhoffer

    rektor Jihočeské university
  • Jiří Pospíšil

    Jiří Pospíšil

    poslanec Evropského parlamentu
  • Jan Hančil

    Jan Hančil

    rektor AMU
  • František Janouch

    František Janouch

    zakladatel a předseda SR Nadace Charty 77
  • Vladimír Just

    Vladimír Just

    teatrolog a literární a divadelní kritik
  • Leoš Válka

    Leoš Válka

    ředitel DOX
  • Václav Láska

    Václav Láska

    senátor
  • Tomáš Halík

    Tomáš Halík

    prezident Křesťanské akademie
  • Jana Horváthová

    Jana Horváthová

    ředitelka Muzea romské kultury v Brně
  • Petr Kolář

    Petr Kolář

    konzultant
  • Jaroslav Miller

    Jaroslav Miller

    rektor Univerzity Palackého v Olomouci
  • Milan Uhde

    Milan Uhde

    spisovatel
  • Dušan Hejbal

    Dušan Hejbal

    biskup
  • Dana Batulková

    Dana Batulková

    herečka
  • Zdeněk Hruška

    Zdeněk Hruška

    herec
  • Tomáš Turek

    Tomáš Turek

    herec
  • Vlastimil Harapes

    Vlastimil Harapes

    tanečník a choreograf
  • Jan Vondráček

    Jan Vondráček

    herec
  • Luděk Nešleha

    Luděk Nešleha

    herec
  • Martin Vadas

    Martin Vadas

    režisér a kameraman
  • Lumír Olšovský

    Lumír Olšovský

    herec
  • Gustav Řezníček

    Gustav Řezníček

    herec
  • Apolena Veldová

    Apolena Veldová

    herečka
  • Valérie Zawadská

    Valérie Zawadská

    herečka
  • Ondřej Kepka

    Ondřej Kepka

    herec
  • Ondřej Vetchý

    Ondřej Vetchý

    herec
Partneři
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace