Platforma pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků

Komentáře 8. 1. 2016
Vynález zkázy

Informace, že “vynálezce” Facebooku Mark Zuckerberg věnuje 99% akcií své společnosti na charitu, se stala zprávou roku. Vždyť kdy se stane, aby nějaký filantrop jedním dopisem adresovaným své dceři věnoval na bohulibé účely 45 miliard dolarů, tedy přes jeden bilion korun? Skoro by se dalo říct, že tato zpráva změnila svět. Jenže Zuckerberg ten svět již změnil dávno předtím. A nejen k lepšímu… 

Sociální sítě slibovaly propojit svět. Umožnit lidem napříč kontinenty, aby se podělili o své poznatky, rozvíjeli své nápady a sdíleli své osudy. To se jistě dělo a děje. Jenže v mnohem větší míře se uživatelé sociálních sítí uzavírají do virtuálních kapslí, kde sdílejí postoje k událostem, o kterých nic nevědí, navazují fiktivní přátelství s lidmi, které neznají, a dojímají se nebo vynášejí rozhořčené soudy nad událostmi, které se mnohdy nikdy neudály. V běžné mediální komunikaci zprostředkované televizí, rozhlasem a tištěnými médii existuje mainstream, tedy hlavní proud, který určuje společný diskurs, a pak vedlejší ramena, které nabízejí alternativu. Ve světě sociálních sítí nic takového neexistuje. Tady si může každý najít svůj spodní proud a ten, byť by byl sebevíc marginální, považovat za světový veletok. To lze samozřejmě považovat za vrchol absolutní demokracie, ale prostředí, kde každý uživatel vyznává jinou verzi “pravdy o světě”, vykazuje spíš vysokou míru entropie, tedy neuspořádanosti, která spíše než k vyššímu poznání povede k naprostému zmatení a chaosu.

Sociální sítě mají ještě jeden specifický aspekt a tím jsou zejména komentáře v debatách od jednotlivými posty. Ty mohou sloužit nejen k radikalizaci a fundamentalizaci váhajících jedinců, ale v očích politických stratégů jsou i důležitým barometrem nálad veřejnosti. Pravda, barometr je to značně nepřesný, zvláště když přihlédnéme k existenci placených trollů, kteří mají za úkol tyto diskuse rozbíjet a kanalizovat žádoucím směrem. Jenže pro řadu politiků to není podstatné. Stejně jako lidé intuitivně spoléhají na to, že co je na internetu, musí mít reálný základ, věří politici, že internetové diskuse musí nějak odrážet to, co si lidé skutečně myslí. I proto se politická prohlášení mnohých radikalizují stejně jako výkřiky na facebooku a například prezidentský kandidát Trump začíná být ve své zemi po právu jízlivě nahlížen jako “zhmotnění komentářové diskuse” na sociálních sítích.

George Orwell v románu 1984 nabídl vizi světa ovládaného centrální mocí mj. prostřednictvím televize, která nabízí jedinou správnou verzi světa a zároveň nakukuje svým poddaným do soukromí, aby zkontrolovala, zda souhlasně přikyvují. Svět sociálních sítí jde mnohem dál, neboť nabízí všem uživatelům možnost okamžitě se aktivně zapojit. Frustrovanému jedinci stačí napsat do diskuse pod čímkoli třeba “Smrt EU!” a vzápětí mu kromě pochvalných reakcí od spřízněných eurofobů může přijít nabídka: “Něco s tím můžeme udělat. Nechceš se přidat?”. O tak efektivním náboru nalomených duší se lidovým komisařům nenávistných ideologií mohlo jenom zdát. Podle bezpečnostních expertů se většina teroristů hlásících se k Islamskému státu zradikalizovala prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Tedy nikoli skrze četbu Koránu, nebo teologických výkladů Prorokových zjevení, ale skrze náborové video sdílené na twitteru, nebo na facebooku. Vstupní brána do světa sebevražedných atentátů se tedy otvírá dvojklikem počítačovou myší…

Tohle všechno Zuckerberg před dvanáct lety ve svém harvavardském pokoji zcela jistě nečekal. Ale možná mu to teď všechno došlo…

David Smoljak 

(Napsáno pro Týdeník Rozhlas)


Zpět na aktuality
Podporují nás
  • Miloslav Vlk

    Miloslav Vlk

    kardinál
  • Ivan Gabal

    Ivan Gabal

    poslanec
  • Petr Havlík

    Petr Havlík

    autor projektu mapovani.cz
  • Karel Schwarzenberg

    Karel Schwarzenberg

    poslanec
  • Věra Kostlánová

    Věra Kostlánová

    psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  • Jiří Grygar

    Jiří Grygar

    astrofyzik a bývalý předseda Rady České televize
  • Jiří Šesták

    Jiří Šesták

    senátor
  • Fero Fenič

    Fero Fenič

    režisér a scénárista
  • Tomáš Klvaňa

    Tomáš Klvaňa

    univerzitní pedagog
  • Alena Dernerová

    Alena Dernerová

    senátorka
  • Libor Grubhoffer

    Libor Grubhoffer

    rektor Jihočeské university
  • Jiří Pospíšil

    Jiří Pospíšil

    poslanec Evropského parlamentu
  • Jan Hančil

    Jan Hančil

    rektor AMU
  • František Janouch

    František Janouch

    zakladatel a předseda SR Nadace Charty 77
  • Vladimír Just

    Vladimír Just

    teatrolog a literární a divadelní kritik
  • Leoš Válka

    Leoš Válka

    ředitel DOX
  • Václav Láska

    Václav Láska

    senátor
  • Tomáš Halík

    Tomáš Halík

    prezident Křesťanské akademie
  • Jana Horváthová

    Jana Horváthová

    ředitelka Muzea romské kultury v Brně
  • Petr Kolář

    Petr Kolář

    konzultant
  • Jaroslav Miller

    Jaroslav Miller

    rektor Univerzity Palackého v Olomouci
  • Milan Uhde

    Milan Uhde

    spisovatel
  • Dušan Hejbal

    Dušan Hejbal

    biskup
  • Dana Batulková

    Dana Batulková

    herečka
  • Zdeněk Hruška

    Zdeněk Hruška

    herec
  • Tomáš Turek

    Tomáš Turek

    herec
  • Vlastimil Harapes

    Vlastimil Harapes

    tanečník a choreograf
  • Jan Vondráček

    Jan Vondráček

    herec
  • Luděk Nešleha

    Luděk Nešleha

    herec
  • Martin Vadas

    Martin Vadas

    režisér a kameraman
  • Lumír Olšovský

    Lumír Olšovský

    herec
  • Gustav Řezníček

    Gustav Řezníček

    herec
  • Apolena Veldová

    Apolena Veldová

    herečka
  • Valérie Zawadská

    Valérie Zawadská

    herečka
  • Ondřej Kepka

    Ondřej Kepka

    herec
  • Ondřej Vetchý

    Ondřej Vetchý

    herec
Partneři
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace