Platforma pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků

Akce 29. 12. 2015
Kulatý stůl k připravovaným zákonům o veřejnoprávních médiích

Nina Nováková, poslankyně:

Náš záměr byl, aby u všeho, co se bude týkat zákona o Českém rozhlase a České televizi byly od začátku obě komory a zástupci relevantních institucí. Domnívám se, že dvě témata, která jsou v těchto zákonech obsažena, jsou v současné situaci naší země velmi důležitá. Chceme se bavit o České televizi a Českém rozhlase jako o médiu veřejné služby. Poslední definice toho, co je to médium veřejné služby nebo veřejnoprávní médium, pochází z počátku 90. letech. Měli bychom si znovu uvědomit, zdali chceme toto někam posunout. Druhou věcí jsou mediální a politické rozruchy kolem orgánů, které maji dohlížet na to, aby Český rozhlas a Česká televize byly skutečné veřejnoprávní médium. Těmi jsou Rada České televize a Rada Českého rozhlasu.

 

Jiří Šesták, senátor:

Veřejnoprávní služba médií je jeden z nejpodstatnějších pilířů demokratické společnosti.  Na poslání veřejné služby jsou různé ataky, se kterými se setkáváme i v senátu. Koncem minulého roku jsem uspořádali kulatý stůl Svobodu médiím, kde jsme toto téma otevřeli a rozhodli jsme se, že budeme pokračovat v této snaze bránit tento veřejnoprávní prostor před oligarchizací. Rád bych přivítal taky zástupce Stálé komise senátu pro média. Společný postup obou komor je v této věci velmi podstatný.

 

Adam Černý, Syndikát novinářů: 

Ve vládním prohlášení z roku 2010 a z roku 2014 jsou podobné formulace o tom, že vláda zahájí diskuzi o transformaci mediálních a veřejnoprávních médií a prosadí změny v systému voleb  zástupců veřejnosti do mediálních rad s významným podílem nominací z odborné veřejnosti. 

Dvě různé vlády míří podobným směrem, tak věc by se měla zdařit. Ale zatím nemám ten dojem. I když mám pocit, že se to posunuje dobrým směrem. Chtěl bych zdůraznit důležitou okolnost. Během té doby, co uplynula od vládního prohlášení z roku 2010 až za těch pět let mediální krajina prodělala dramatické změny. Především tradiční média se dostávají pod extrémní ekonomický tlak. Každý rok spíše novinářů ubývá než že by přibývali, což má významný dopad na kvalitu. Za této situace, kromě toho, co zmiňoval pan senátor Šesták, zásadním způsobem vzrůstá význam média veřejné služby. Jsou to právě média veřejné služby, která mohou zajistit to, co žádná jiná média nebudou dělat, protože pro to nemají motivaci.

Myslíme si, že jedním z velkých cílů, ke kterému bychom měli dospět, je změna nominace. To, co říkám, že by měly být  změny v nominacích, se netýká zrovna aktuálního složení. Spíše máme dojem, že to bylo díky několika šťastným okolnostem, když se ten orgán utvářel. Zákony a pravidla, která jsou stanovena pro média veřejné služby, by měly být vypracovány především ne pro okamžiky šťastné shody, ale spíše pro situace, kdy počasí bude významně horší. A ty určitě přijdou, protože nás čekají dramatická volební období. 

 

Hana Marvanová, Svobodu médiím!!

Má-li být smyslem ještě lepší naplňování veřejnoprávního poslání médií veřejné služby, má-li být smyslem posílení nezávislosti těchto médií a jejich kontrolní pojistky v rámci fungování demokracie, je nutné do toho zapojit nejen zákonodárce, vládu, ale i širší občanskou a profesní veřejnost. Proto záměry, které byly vyjadřovány řadu let zpátky a nalezneme je v programech většiny demokratických stran, zůstaly na papíře, protože debata nebyla přenesena do širší občanské a profesní veřejnosti. Právě proto, aby se tomu tak stalo, vznikla platforma Svobodu médiím!, která vznikla letos v dubnu a zahrnuje celou řadu občanských a profesních organizací, mimo jiné Syndikát novinářů, Herecká asociace, Asociace režisérů a scénáristů, Nadace Josefa Luxe a další a další. Cílem nadace je pomoci prosadit změny a pomoci v debatě, která se musí vést. Chtěla bych zmínit základní principy, co by se podle našeho názoru mělo vtělit do připravovaného vládního návrhu novel zákonů o České televizi a Českém rozhlase: 

Důležité jsou pojistky nezávislosti veřejnoprávních médií. V současné době má na veřejnoprávní média významný vliv poslanecká sněmovna. Velmi záleží na politickém složení sněmovny, na osvícenosti či neosvícenosti politiků, zdali dopřejí či nedopřejí nezávislost České televize či Českému rozhlasu. Toto by mělo skončit a měla by být udělána systémová změna. Proto bychom velmi přivítali, kdyby do vládního návrhu byl zapracován tzv. Německý model. Do rad České televize a Českého rozhlasu by mohly přímo nominovat své zástupce relevantní významné organizace odborné, občanské, profesní, názorové. Každá politická strana, která má sílu sestavit klub v parlamentu, by také měla možnost nominovat svého zástupce.

Druhý okruh, který by se měl řešit v zákoně o České televizi, je posílení veřejnoprávního poslání a samozřejmě také kontroly nad tím, aby Česká televize a Český rozhlas využívaly finanční prostředky k naplnění veřejnoprávního poslání. Je důležité posílit kontrolní mechanismy. Bylo by dobré, kdyby bylo zřízeno něco na způsob správní rady, která by byla složena z odborníků, kteří by byli schopni důležitá rozhodnutí kontrolovat a zajistit vnitřní kontrolu, která je v každé instituci nutná při nakládání s veřejnými prostředky. 

Třetí bod. Je třeba posílit odborné a profesní zázemí členů rad České televize a Českého rozhlasu tak, aby měli svůj malý rozpočet, ze kterého si mohou zadávat analýzy, svoji malou kancelář, aby měli členové na svou kontrolní funkci mnohem lepší podmínky a mohli být trošku více nezávislí na instituci, kterou kontrolují. To je systémová pojistka, která je důležitá. 

 

Kateřina Kalistová, náměstkyně pro řízení sekce živého umění, ministerstvo kultury:

Do zákonů o ČR a ČRo budeme promítat také sdělení Evropské komise č. 257/01 o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání a případně další úpravy, které vyžaduje technologický pokrok v oblasti vysílání, a to tak, aby zákon na jedné straně garantoval provozovatelům veřejné služby prostor pro rozvoj jejich služeb, ale současně se stanovily i mantinely, nějaká omezení, postupy, aby nedocházelo k narušování hospodářské soutěže a nepřípustnému využívání veřejných prostředků. Cílem novely by mělo být přispět k transparentnímu, účinnému a odpovědnému plnění veřejné služby.

Jak evropská pravidla dosažení tohoto cíle spatřují? Podstatou je zásada, že výše veřejných prostředků, v tomto případě jsou to koncesionářské poplatky, musí být omezena pouze na čisté náklady nezbytné k poskytování veřejné služby. Z důvodu možných výkyvů nákladů a příjmů si příjemci podpory Český rozhlas a Česká televize mohou ponechat rezervu na plnění veřejné služby. Tato rezerva může být ve výši 10% svých ročních výdajů. Dále se stanoví, že rezerva může být i vyšší v případě, že je předem závazně vyčleněna pro účely jednorázových velkých výdajů nezbytných pro plnění veřejné služby. Takzvaná nadměrná náhrada nad povolený rámec musí být předmětem pravidelné a účinné kontroly, kterou by měl provádět externí subjekt nezávislý na příjemci podpory v pravidelných intervalech. Dalším významným pravidlem je, že každá významná nová služba, stejně jako každá významná změna služby stávající poskytovaná subjekty, na něž se toto sdělení vztahuje, musí podléhat posouzení. Určení toho, zda v případě některé služby se jedná o novou významnou službu by mělo být věcí členských států. Ale požaduje se, aby posouzení prováděl subjekt nezávislý na příjemci podpory, a to v rámci otevřené konzultace, jejíž výsledek má být zpřístupněn veřejnosti. Na základě této konzultace by mělo dojít rovněž ke zhodnocení dopadů nové služby na trh. 

K těmto požadavkům je třeba poznamenat, že sdělení ale blíže nespecifikuje, jak má posouzení probíhat a konkrétně kým, čili je na nás, jaký postup, jaké řešení zvolíme. 

Závěrem bych zmínila, že předmětem novelizace zákonů bude rovněž sladění obou norem, a to zejména pokud jde o ustanovení, kde není důvod pro jejich odlišnost. Tento stav vznikl v důsledku řady dílčích novel v minulosti jednoho či druhého předpisu. 

 

Jiří Hromada, Českomoravský odborový svaz: 

Společně s Hereckou asociací se nám zdá, že tvorba přestává být nezávislá, že nedochází k tvorbě, ale k výrobě, a to především u soukromých televizí, rozhlasů a soukromých podnikatelů, kde neviditelná ruka trhu maže tvorbu a nabízí divákovi především produkty ne pro ně a jejich zájem, ne proto, aby se uchovala kvalita poslání tvorby, ať už je to vzdělání, ať už se to promítne do skutečného diváckého zážitku, ale proto, aby získala co více reklamy. 

Velice dobře si pamatuji, kdy záměr vytvořit rady České televize a Českého rozhlasu byl definován velmi demokraticky, s tím, že tuto radu budou tvořit zástupci nejvýznamnějších občanských sdružení a myslím si, že od tohoto záměru se ustoupilo ve prospěch politikaření a zastoupení spíš státní moci než té občanské platformy. Myslím, že je nám všem jasné, že po těch 26 letech si musíme znovu připustit, že svoboda není setrvalý stav, že není daná, že si jí musíme hlídat, protože o ní můžeme přijít ze dne na den.

 

Květa Halanová, Svaz měst a obcí: 

Náš svaz velice vítá tuto iniciativu, neboť zpodobňování tak důležité oblasti veřejného života, jako jsou města a obce, je v poslední době a dlouhodobě negativní. Přestože výsledky z měst a obcí jsou na velmi vysoké úrovni, velmi nás mrzí, jakým způsobem jsme zpodobňovány. Myslíme si, že veřejná služba České televize i Českého rozhlasu by měla být opravdu nápomocná.

 

Vít Kolář, Česká televize: 

Českou televizi samozřejmě zajímá, jakým způsobem bude volena rada, ale není to pro ní zásadní téma, které natolik ovlivňuje plánování a fungování televize dnes a denně.  Česká televize samozřejmě bude akceptovat jakoukoliv volbu, kterou zákonodárci schválí.

Pro každé médium veřejné služby jsou zásadní dvě věci. Aby měla předvídatelné střednědobé a dlouhodobé financování a za druhé, aby měla stabilitu mandátu. Nikdo tady nemluví o tom, že např. naprostou nezávislost Radě České televize dá jednoduchá věta v zákoně, která neumožní politikům, aby radu odvolávali dvakrát ročně na základě předložení zprávy o hospodaření nebo o činnosti. Dát tuto jistotu médiím jim dává nezávislost mnohem více než  způsob volby rady. 

Další věc k obecnostem v zákonu. Blížíme se k dvěma zásadním momentům. Jednak je to digitalizace, která může naprosto zásadně změnit mapu české mediální scény, především té elektronické. Může změnit naprosto modely distribuce. Jsme rádi, že se státní správou na toto téma diskutujeme a myslíme si, že to by mělo být součástí diskuze o zákoně o ČT a ČRo. Máme tu jednu zásadní věc, a to je vyrovnání se s tím, jakým způsobem jdou dopředu technologie i digitální v oblasti internetu. Myslíme si, že je také zásadní diskuze o tom, jak by mohly působit média veřejné služby na internetu a jakým způsobem by mohly využívat jeho možnosti, protože doposud se tak děje pouze okrajově nebo na hranici zákona. 

 

Petr Šafařík, Rada Českého rozhlasu: 

Protože v současné situaci malé mediální rady právní subjektivitu nemají a mohou tak činit pouze v součinnosti se samotným vysílatelem a tam je samozřejmě, byť třeba i s dobrou vůlí, ale přirozeně je tam řada určitých ploch, problémů, kde se to může zadrhnout a bylo by dobré, aby  legislativní změna toto odstranila.

Další věcí, kterou bych rád posílil, je porovnání stávajících zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Asi víte, že právě v případě Českého rozhlasu v uplynulých týdnech a měsících bylo poměrně turbulentní dění a tam je zajímavá věc, kdy v zákoně o Českém rozhlase je stanoven zákaz toho, aby členové Rady Českého rozhlasu i Dozorčí komise nemohli po skončení mandátu dva roky, oni sami i jejich osoby blízké, pracovat nebo mít příjem z Českého rozhlasu. Tato záležitost analogicky platí také pro generálního ředitele Českého rozhlasu. To, co je vztaženo k členům rady Českého rozhlasu, to v zákoně o České televizi není. Myslím si, že to je opravdu pozoruhodné téma pro všechny, kteří se v České republice zajímají o mediální legislativu.  

 

Jiří Raboch, Česká lékařské společnost

ČLS existuje od roku 1862 a v současné době má skoro 35 tisíc členů ve 119 odborných společnostech a 37 spolcích. Předsednictvo má pocit, že má určitý mandát zastupovat problematiku zdraví a nemocí a velmi bychom chtěli přispět k tomu, aby informace, které veřejnoprávní média poskytují, byly relevantní, byly zaměřené na prevenci a poskytování správných informací. Což je jedním z hlavních bodů poslání České lékařské společnosti.

 

Filip Bobinski, Asociace režisérů: 

Jde nám především o to, abychom zajistili podmínky fér obchodování producentů s veřejnoprávní televizí, a o to, abychom zajistili důslednou aplikaci audiovizuální evropské směrnice o spolupráci s nezávislými producenty. Ze strategického hlediska na národní úrovni velmi často tyto země bolí třeba vyšší procento kvóty. Pro lepší představu – např. BBC se zavazuje s nezávislými producenty utratit až 50 % svého rozpočtu. Velmi důsledně je definováno to, z čeho se to procento vypočítává. V roce 2003 v Británii byl vydán tzv. Broadcasting Act, který výrazně posílil pozici nezávislých producentů a z průmyslového hlediska to znamenalo, že Británie v televizních produktech začala z 10 milionu liber obratu exportovat v současné době více než 1 miliardu. Především je to proto, že je tam větší podíl motivace producentů, kteří spolupracují s televizemi, aby dodávali kvalitní kontent. Zůstává jim více práv. Je to výrazná pomoc pro toto kreativní odvětví a jeho prosperitu.  Ve výsledku je to něco, co přinese vyšší kvalitu divákům, zvýší efektivitu používání veřejných prostředků a  konkurenceschopnost audiovizuálního průmyslu ve světovém a evropském měřítku. 

 

Jan Maník, Hospodářská komora:

Velmi oceňujeme tuto iniciativu a všechny změny, které tu byly zmíněny. Velmi rádi se zapojíme, považujeme to za určité ocenění role, kterou Hospodářská komora jakožto největší zástupce podnikatelské společnosti zastupuje. Rádi se zapojíme, ať už do složení rad nebo jakkoliv jinak.

 

Alice Němcová Tejkalová, Česká konference rektorů:

Veřejnoprávní média jsou pro nás naprosto zásadními médii a co se má stát směrem k jakémukoliv zlepšení je pro nás velmi zásadní a budeme maximálně spolupracovat. 

 

Martin Komárek, poslanec: 

Rád bych se připojil k tomu, co říkala Hana Marvanová. Skutečně si myslím, že je to dobrý model, ale povede k němu ještě dlouhá cesta. Bude k němu potřeba veliká společenská shoda. To je jedna teze. Druhá. My s volebním výborem cestujeme po evropských rozhlasech a televizích. Ne proto, abychom se podívali na jejich produkci, ale abychom zjistili, jak jsou organizovány a skutečně nám to potvrzuje to, co je i intuitivně jasné, že Česká televize a Český rozhlas se těší jedné z největších svobod a nezávislosti na politické scéně. Skutečně je tomu tak. Ve většině rozhlasů a televizí politici přímo jmenují rady nebo správní rady. V Německu je to jinak, myslím, že německý model je nejlepší, jsem pro něj. Myslím si, že politici by neměli mít žádný vliv, ale nezapomínejme, že současná situace České televize a Českého rozhlasu je z hlediska svobody podle mě velmi dobrá, Podle mě je i velmi dobré složení rad a neodráží žádné zájmy. Možná to není ani tak vinou politiků, ale tím, že když má 200 členů sněmovny někoho volit, tak se tam nenajde nějaká politická shoda nebo nějaká loby jak se říká, nějaké ty zákulisní tlaky. většinou to dopadne tak, a chválabohu za to, že jsou schváleni dobří radní. Určitě jsou nějaké výjimky, ale já ručím za to, že rady v celku jsou velice dobré. 

 

Jan Payne, Slovo o slově:

Spolek slovo o slově stál u zrodu iniciativy Svobodu médiím!!  Z pozice etika bych chtěl jednu věc zdůraznit, která se mi zdá, že se tady trochu  ztrácí. Slyšeli jsme, že není ani tak důležité, jak je složená rada. Já myslím, že je to velice důležité, protože média veřejné služby mají jinou funkci než ostatní média. Na to se zapomíná. Média veřejné služby nemohou být populistická. To jsou soukromá média. Ty musí vydělávat, musí mít reklamu a tak potřebují hodně diváků. Média VS tady mají jinou funkci, proto vybírají koncesionářské poplatky. Média veřejné služby mají jít napřed a mají ukazovat to, co má být. Samozřejmě jako etik připouštím, že to není jednoduché a že o tom bude vždycky velmi složitá diskuze.

 

Daniel Korte, poslanec: 

Několik stručných poznámek k tomu, co tady bylo řečeno. Víceméně ve všem souhlasím s paní doktorkou Marvanovou, s jejím pojetím. Přesto bych rád poprosil. Vzniká dojem, že tím, že změníme způsob volby rady, tak to bude remedium na všechny neduhy. Myslím si, že bychom měli převrátit pozornost na definici veřejné služby, definici veřejnoprávnosti. Nezapomeňme, že úkoly, jak byly stanoveny v zákonech  v roce 1991 jsou tam pojmenovány, ale velmi vágně a je to čtvrt století. Společnost je dneska úplně jinde, než byla v roce 1991. Myslím, že na to by předně měla být upřena pozornost, a to druhé je v podstatě už jen techné. Druhá poznámka. Jak ze strany předsedy Rady ČRo, ze strany pana Koláře z ČT zaznělo volání po finanční stabilitě. Ze strany ČT to bylo volání po jakési právní subjektivitě. Tak jsem tomu rozuměl. Hovoříme-li o financování, tak si myslím, že dost dobře není možné, aby rady byly financovány z rozpočtu příslušného média To je třeba rozhodně změnit, to je špatně. A pokud jde o financování médii veřejné služby, tak rád provokuji. Proto dám provokativní téma a budu rád, když se o něm bude diskutovat. Samozřejmě, že se nevydiskutuje dneska. Podle mého mínění se koncesionářský poplatek přežil. Nereaguje na nová média. Jeho výběr je komplikovaný, vznikají přitom ztráty atd.  Chápu. Koncesionářský poplatek se zrodil jako obrana média před zásahy politiků. Tak se do definuje. Ale dámy a pánové, to  je fikce. Parlament je suverén a jestliže se poslanecká sněmovna rozhodne, že sníží koncesionářský poplatek, tak ho sníží. Doporučoval bych proto uvažovat o tom, aby byly český rozhlas a česká televize placeny ze státního rozpočtu. Koncesionářský poplatek je v podstatě jen jiná forma daně. Námitka, že by politici mohli tímto způsobem zasahovat do svobody médií je stejně lichá, jako v případě koncesionářského poplatku. Byla -li by dána výše financování zákonem, pak jí lze změnit opět pouze zákonem. Stabilita je tedy dána úplně stejně jako u výše koncesionářského poplatku

 

Martin Vadas, FITES:

Rada by měla být nějakým promotorem diskuze o tom, kam směřuje veřejná služba na poli médií, televize, rozhlasu. Proto vítám zapojení a ochotu organizací, že chtějí vstoupit do té diskuze. Myslím si, že by tam neměly mít roli lobistů za zájem na dobrém obrazu té které společnosti,  za FITES říkám, jestli nás chcete kritizovat, tak nás kritizujte. Uvítáme nějaký dialog, protože jenom v dialogu můžeme dosáhnout veřejné služby, jakou si představujeme. Samozřejmě, že součástí občanské společnosti jsou také politické strany, zejména ty relevantní politické strany, a by měly být přítomny také v poradním orgánu. Nezávislosti orgánů pokládám za zásadní věc a podporuji to, co řekl předseda rady Českého rozhlasu, že není vhodné, aby docházelo k tak úzké symbióze kontrolních orgánů  s tím kontrolovaným. Symbióze místní – tzn. kanceláře uvnitř kontrolovaného subjektu a tak dále, ale také z hlediska toho, kdo s těmi lidmi uzavírá jaké pracovní smlouvy, kdo jim proplácí cesťáky, případně kdo jim organizuje nějaké poznávací benefity. Tady pokládám za důležitou autoritu Nejvyšší kontrolní úřad, který tam vstupuje jako kontrolní orgán z vnějšku.  Myslím si, že bychom se změnou neměli příliš váhat, protože jestliže se vůle objevuje opakovaně ve vládních prohlášeních, jistý potenciál na politické scéně musí být a to je podstatné t k tomu, aby ke změně došlo. Kritiku německého systému vnímám jako diskuzi.  Nebudeme mít na to stejný názor, ale bude to platforma, která bude nějakým způsobem vysvětlovat podstatu veřejné služby a nutnost veřejné služby.  Akceptace veřejné služby ve společnosti je základ toho,  proč máme veřejnou službu vyžadovat nebo financovat, udržovat, rozvíjet. 

 

Nataša Slavíková, Asociace režisérů a scénáristů: 

V červnu 2014 jsme zorganizovali společně s FITESem v rámci večera ARAS debatu o nutné změně zákonů, o kterých zde mluvíme, hlavně o volbách do rad médií veřejnoprávní služby, za účasti paní Marvanové, Kateřiny Kalistové, pana Komárka, Petra Dvořáka a mediálních odborníků. Plně podporujeme myšlenku, že členové Rady České televize by neměli být jmenováni na základě politické volby parlamentu, ale měli by být složeni ze zástupců vážených společenských a profesních organizacích přímou nominací. Zároveň považujeme za důležité posílit kontrolu nad plnění poslání médií veřejnoprávní služby i nad hospodařením České televize. Nebudu hovořit o nutnosti nezávislosti veřejnoprávních médií na politických stranách a finančních skupinách jako o pojistce demokracie, kterou samozřejmě je, protože o tom zde hovoří jiní. Zmínila bych se o tom, že program, který naši členové - režiséři a scénáristé vytváří a který Česká televize vysílá by měl především plnit veřejnoprávní funkci ve smyslu toho, že by měl informovat, vychovávat, ale hlavně kultivovat diváky a   pozvedávat úroveň národa. Takovým směrem by se měl program ubírat především. Nejde nám tedy o přímé ovlivňování programů nebo pořadů, ale o úsilí, o tvorbu kvalitních programů, o zachycování a tvorbu archivu doby, o pravdivé zachycování sociálních problémů společnosti a skutečné hodnoty. Máme ale za to, že v některých případech se začínají bohužel stírat rozdíly mezi programy veřejnoprávní televize a  komerčními televizemi a že je program oklešťován ve prospěch zábavnějších formátů. Pro příklad místo dokumentů jako reflexi doby je dávána přednost natáčení dok...., které více těží z účelového manipulování s nejnižšími lidskými pudy, s emocemi a s povrchní zábavou. Zkrátka, že jedním z hlavních kritérií se stává sledovanost pořadu. Při tvorbě pořadu se naši tvůrci setkávají s požadavky na posílení zábavné až bulvární roviny pořadu, při prosazování námětů pak s požadavky na to, abychom si sami zajistili finanční zdroje za natáčení. To považujeme za alarmující. To všechno o čem tady mluvím,  jsou pro nás nebezpečné a varovné situace a signály. Obávám se toho, že v takto pokračujícím trendu by veřejnoprávní médium neobhájilo nakonec svoje opodstatnění a hrozil by jeho zánik. Domnívám se, že toto by se opravdu nemělo stát. Hovořím zde hlavně o tom proto, že naším úsilím je zachování veřejnoprávní televize. Pro většinu našich členů je pracovat pro Českou televizi tou největší metou. Proto si myslím, že za tímto účelem by měly být posíleny pravomoce rady, měla by mít možnost nezávislých informací a analýz. Dohled nad plnění veřejnoprávních funkcí je úkolem Rady České televize a je potřeba, aby rada byla skutečně nezávislým orgánem, která by byla tvořena z uznávaných osobností. Členové ARASu jsou zásadními tvůrci veřejnoprávního média, jsou režiséři a scénáristi. Proto si myslím, že bychom měli mít možnost spoluurčovat složení rady ČT, která je zárukou, že Česká televize bude fungovat opravdu veřejnoprávně. Letošní roční večer ARAS budeme věnovat kvalitě tvorby a postavení tvůrce, takže vás na něj srdečně zveme a budeme rádi, když se dozvíte ještě něco zevnitř našich problémů.

 

Jiří Oberfalzer, senátor: 

Osm let jsem vedl mediální komisi v senátu a  za tu dobu jsme připravili dvě verze změny volby rady veřejnoprávních médií. Jedna byla hodně umírněná, říká se tomu trojnožka, asi všichni víte, o co jde,  šlo o zapojení senátu také do těch nominací a případně prezidenta nebo premiéra. Ta druhá byla odvážnější, byli jsme na zkušené v Německu, zejména pak v Bavorsku, kde myslím že ten model je nejpropracovanější a pokusili jsme se navrhnout obdobnou verzi. Proč o tom mluvím. Protože to vždycky skončilo tím, že ze senátu tento návrh přišel do sněmovny a bud nám byl laskavě vrácen k přepracování a nebo se sněmovna rozpustila a nepřišel vůbec na pořad jednání. To všechno je hezké, takhle to v historii chodí, že něco trvá dlouho a na několik pokusů neúspěšných předchází úspěšnému, ale chci položit otázku a nechám jí viset ve vzduchu. Nevím přesně, jak úplně je tady zastoupeno politické spektrum sněmovny. Některé poslance poznávám, některé neznám, tak nevím. To, co je klíčové, jestli teda opravdu dneska je ve sněmovně vůle k této změně. Moje zkušenost z uplynulých let je taková, že přes to nejede vlak, a s odpuštěním, poslanci si aspoň v minulosti nikdy tuto hračku, říkám tomu hračka, nechtěli nechat vzít. Návrh na zrušení poplatků a nahrazení financování České televize z rozpočtu také byl vznesen kolegou Richardem Svobodu v senátu, ale sklidil strašný kritický ohlas a v podstatě zůstal kolega na hanbě s touto myšlenkou i v té písemné podobě. Tak to jenom chci připomenout a zajímá mě, jak moc se v tomto směru posunula situace. 

 

Jiří Šesták, senátor:

Pouze bych doplnil, že toto setkání pořádají výbory poslanecké sněmovny a senátu. Volební výbor, podvýbor pro vzdělání a kulturu a výbor pro vzdělání, vědu, kulturu a lidská práva senátu s podporou stálé komise pro média senátu, která by se jistě ráda zúčastnila jako spolupořadatel, nicméně nestihlo se v mezidobí jejich setkání to projednat tak, aby podpora, která byla vyslovena od kolegů senátorů, dostala oficiální charakter. 

 

Jméno?? Česká unie sportu: 

Dobře se nám poslouchá to, čemu říkáte přímé zastoupení v radách, protože si myslíme, že bychom tam neměli nikde chybět. Z hlediska schematu vysílání bude sport vždy jedním z nosných prvků a měl by tam mít nějaké odborníky, kteří se k tomu umějí vyjádřit. Chtěl bych zde zdůraznit, že  mluvím o sportu. Nemluvím o derby Sparta Slávie, nemluvím o přenosech z ligy fotbalové nebo hokejové, ale mluvím o tom, čemu říkáme sociální a zdravotní aspekty sportu, protože tam se realizuje ta nejširší vrstva sportovců, tam mluvíme o občanské společnosti. A když mluvíme o občanské společnosti, pak se určitě nejenom dotýkáme, ale přímo prolínáme s veřejnoprávními médii jako takovými. Takže jsem rád a myslím, že si máme co k této problematice říct a rádi budeme spolupracovat.

 

Jan Bednář, Rada České televize:

Osobně považuji za nejdůležitější, aby si Česká televize zachovala objektivitu ve zpravodajství. Zpravodajství by mělo být bylo nestranné, aby je neovládla žádná politická strana, aby tam nebyly nějaké parciální zájmy, které by narušovaly vyrovnanou, vyváženou, demokratickou diskuzi.  Samozřejmě, že Česká televize zároveň plní mnoho dalších úkolů, o kterých tady hovořili zástupci profesních organizací, a byl bych také velmi rád, kdyby se do budoucna se nějakým způsobem podařilo zajistit jejich zastoupení v radě. Je třeba si také uvědomit, že by mohlo dojít ke střetu zájmů, kdyby se například aktivní režisér nebo dokumentarista stal zároveň členem Rady České televize. Ten člověk by při rozhodování o rozpočtu ČT de facto rozhodoval o rozpočtu, který dostává pro své pořady.  Je třeba zajistit, aby k tomuto nedocházelo. A to je velmi obtížný úkol. Jsem rád, že vznikla iniciativa na obranu veřejnoprávních médií, protože si myslím, že svoboda médií je ohrožená a je ohrožená neustále a možná že v dnešní době je ohrožená více než byla dříve.  Jsem pro co největší nezávislost médií. Ale jak se jí domoci. Je tu nezávislost na politických grémiích a je tu finanční nezávislost. To jsou spojená dvě patra téhož problému a jestliže by Česká televize neměla například finanční nezávislost zajištěnou, což si myslím, že dlouhodobě nemá, je to ohrožení té současné televize. A stejně tak současný systém umožňuje prostřednictvím nejen volby samotných radních, ale také třeba tím, že celá Rada České televize může být odvolaná, když poslanecká sněmovna rozhodne, že není spokojená s její výroční zprávou, ať už o hospodaření nebo o činnosti. Navíc ještě děláme dvě zprávy ročně. Ve velmi krátké době může být rada kdykoliv odvolána. To je samozřejmě velmi silný tlak na členy rady a může to být i politický tlak na televizi. Současné rady kontrolují to, co už bylo odvysíláno, to je předmětem našeho zájmu. Ze zákona samotného máme zákaz vstupovat do přípravy programů. Můžeme zpětně kontrolovat, jak se který program povedl nebo nepovedl, ale nesmíme říct takto to nedělejte, dělejte to takhle. Myslím si, že do budoucna je potřeba vytvořit orgán,, který je nejenom kontrolní nebo poradní, ale jakýsi správní nebo řídící orgán. V Rakousku je stiftungs rath, což je vlastně obdoba naší Rady České televize a Českého rozhlasu – mají tam komise, které přímo rozhodují o programu a o hospodaření, jak se to bude dělat. Rada České televize bude za dva týdny schvalovat rozpočet na příští rok. Samozřejmě tam můžeme leccos prosadit nebo změnit, ale jenom v rámci toho rozpočtu. Nemůžeme zasahovat do toho, co konkrétně ta televize bude dělat. Je to složitý problém. Chci varovat před tím, abychom přistoupili na nějaké urychlené, uspěchané řešení. Je to velmi komplexní problematika. Je to opravdu složitá věc, včetně profesionální odbornosti uvnitř těch médií.

 

Martin Komárek, poslanec: 

Jenom pozitivní reakci na to, co říkal pan Bednář, že rady předkládají dvě zprávy. Doufám, že už tomu tak nebude, protože po konzultaci s radami i managementem rozhlasu a televize teď předkládáme velmi jednoduchou novelu, kterou jsme projednali ve volebním výboru, aby ta zpráva byla jedna, aby se zprávy o hospodaření a financování a činnosti sloučily v jednu. Myslím si, že by to mohlo projít velmi rychle. 

 

Jiří Šesták, senátor: 

Děkuji za pozitivní zprávu, nicméně asi by tady neměla zapadnout informace, že nepřijetím této zprávy může být rada lehce odvolána. To si také myslím, že je jedno ze slabých míst současné situace.

 

Jiří Hromada, Českomoravský odborový svaz: 

Chtěl bych se jenom vyjádřit k té závislosti nebo zájmům profesních organizací. Myslím, že prvořadým zájmem herce je spokojený divák a posluchač. A téhle v závislosti nebo v tomto konání jsme naprosto závislí spíše na těch tvůrcích. Režisérem a produkčními a dalšími počínaje a potom tím samotným úkolem a jeho kvalitou konče. Samozřejmě, že Česká televize je naprosto výjimečná, oproti všem ostatním soukromým subjektům - nova a prima a podobně. Protože tam se ta kvalita přeci jen drží zuby nehty, přes všechny nejrůznější ekonomické a jiné vlivy. Ale já se obávám, že jestli se nám nepodaří situaci v České televizi stabilizovat,  že to dospěje tak, jako nedávno provedl můj kolega, který v soukromé televizi nadaboval hlavní roli, přišel k produkčnímu pro smlouvu, vytáhl peněženku a zeptal se: „kolik platím“. Tak takhle bychom tu závislost opravdu neviděli. 

 

Jiří Šesták, senátor: 

Musíme si uvědomit, že případné obsazování Rady profesními organizacemi, že tady hrozí nebezpečí střetu zájmů. A to by znehodnotilo veškerý tento úmysl. Na to se musí skutečně myslet dopředu. 

 

Jiří Oberfalzer, senátor: 

Naváži na poznámku o konfliktu zájmů. To byl třeba jeden z našich návrhů, který jsme měli k Radě fondu kinematografie, protože tam je to zařízeno tak, že když některý z radních bude mít náhodou něco společného s projektem, o kterém se bude jednat, tak jde na chodbu, řeknu to zjednodušeně. Což si myslím, že není dostatečné. Mělo by to být tak, že ten, kdo má v úmyslu připravovat nějaký projekt, by neměl do té rady kandidovat. Střet zájmů by se měl vyloučit předem, a ne potom nějakým opatřením, které se asi shodneme je relativně docela shodné, protože příště půjde na chodbu někdo jiný protože se přeci nebudou podrážet. Chci reagovat na Honzu Bednáře - v té části jeho vystoupení, kde vyjadřoval znepokojení, že rada nemá vliv na tvorbu programů, že se nemůže vyjadřovat k připravovaným projektům nebo dokonce je schvalovat, si myslím, že je správné. To nepřísluší radě. Rada by neměla mluvit do koncepce. Uvědomme si, jak to je. Tahle Rada vznikla v průběhu funkčního období současného managementu České televize, ale je to tak, že po šesti letech je výběrové řízení na generálního ředitele. Tam přicházejí kandidáti, kteří představují svůj koncept celkového pojetí veřejné služby, jejího vývoje v té perspektivě šesti let a samozřejmě i programové zaměření. Zkrátka celý koncept je daný v návrhu generálního ředitele, a konkrétně teda toho, který byl zvolen. Čili rada má velmi dobrý nástroj v tom, že se může podívat s jakou koncepcí ředitel vyhrál a zda se jí drží. To je velmi účinný nástroj a je to podle mého názoru jediný správný nástroj, který by rada měla mít, protože představa, že si bude volat volat dramaturgy nebo vývojáře formátu a říkat jim „tudy ne, tudy ne“, to asi nejde, to bychom nechtěli. A pak, ale to tady ukradnu Ivu Mathému, se kterým jsme se tady o přestávce bavili, jestli mi to dovolí, velmi účinným nástrojem na ovlivňování programu a programové skladby je rozpočet. Tam může rada určovat, kde bude více prostředků, jestli to bude na původní tvorbu nebo na dokumentární či publicistickou tvorbu a tak dále. Myslím si, že v tomto není zapotřebí žádná změna, pouze stačí se s tím naučit pracovat. 

 

Karel Zýka, ČRo: 

Zákon o České rozhlase,  budu mluvit za Český rozhlas, samozřejmě se to týká i České televize, je vlastně základní normou, která vedle kodexu a dalších norem řídí a ovlivňuje chování celé instituce. To znamená, že se s tím široká veřejnost a poslanci zabývají je určitě dobře. Ještě bych tady připomněl, byť to není tématem dneška, ale zákona o Českém rozhlase týká, je to téma digitalizace. Digitalizace rozhlasového vysílání není technologická záležitost, ale je to otázka liberalizace. Rozhlasový trh, nebo rádio, je posledním médiem, které nebylo liberalizováno. Které je uzavřeno v nějakém pevném útvaru a znemožňuje jakýkoliv další rozvoj. Nicméně k tématu, který je tady přímo na stole, to znamená tou hlavní částí těch změn změn - volba rad a jejich sestavování. Rada v Českém rozhlase je kontrolním orgánem činnosti Českého rozhlasu a managementu, a proto cítím jako zástupce managementu, že není úplně správně, abych se vyjadřoval, jak má vypadat ten, kdo by nás měl kontrolovat. Přesto bych pár krátkých poznámek řek. Vnímám to téma jako citlivé, vnímám, že rezonuje u odborné ale i běžné veřejnosti a víme, že v minulosti už jedna taková změna nastala, na základě které pak byly nově, novým způsobem, vybírány členové rad. Chápu to jako nikdy nekončící veřejnou kontrolu nebo nikdy nekončící proces, který spočívá ve veřejné kontrole, která je podle mého názoru u každých veřejných prostředků naprosto nezbytná. A to, že se k ní vracíme  a budeme se k ní vracet i nadále, ať už v jakýchkoliv rolích, se dá předpokládat, ať už dopadne toto kolo jakkoliv. Ještě se dopustím, spíš už možná soukromě, jedné poznámky. Pořád platí, že žijeme v parlamentní demokracii a tudíž bychom možná neměli úplně nespravedlivě házet mandáty politiků, kteří je dostali od lidí ve volbách, úplně stranou. Chápu, že dneska se možná zdá řadě lidí, nebo možná to tak i je, že to nefunguje, že to chce změnu, ale měli bychom do toho zahrnout i to, že jsou tady parlamentní volby, kdy lidé dají...Já vím, že je to tam zahrnuto, ale cítím, že je vlastně jakýsi protitlak k tomu. Takže aby to z toho úplně nezmizelo, protože ten mandát tam je. To je všechno asi. 

 

Alena Derzsiová, Asociace režisérů a scénáristů: 

Chtěla bych reagovat na pana Bednáře. Možná, že už to částečně kolega řekl, že ty komise, které by měly jakoby řídit program. Myslím si, že je to naprosto nepřijatelné, protože by to byla jakási dramaturgie nad dramaturgií. Od toho má ředitelství programu svoje odborníky. Ale vyjadřovat se, kontrolovat koncepci, to si myslím, že je důležitá věc. A možná se i vyjadřovat k tomu množství financí, které jsou na ten rozpočet dány, ale na základě vlastní analýzy, protože samozřejmě když Česká televize vám dá analýzu, že dávají tolik a tolik na dokumenty a tolik a tolik na zábavu, tak ale podle jejích zpracování je to úplně jiné než jaká je realita, protože do dokumentů se zařazují věci, které nejsou dokumenty a tak dál. Proto nezávislé analýzy jsou velmi důležité. 

Dále reakce na pana Koláře. Stabilita mandátu je pro nás pro všechny důležitá, proto tady jsme, ale není to možné bez způsobu volby, který bude dán zákonem. Až ve chvíli, kdy bude zaručena volba nezávislá, odpolitizovaná, objektivní, pak samozřejmě může být zaručen i stabilita mandátu.ČRo je druhá věc. Zaznělo zde financování z rozpočtu. Myslím si, že nás vrací o dvacet let nazpátek, že to  naopak bere osobní odpovědnost diváků, kteří si myslí, že televize je jejich a že do toho můžou mluvit. Nám to přináší určitou kontrolu a objektivitu. Tím nechci říct, že poplatky a rozpočet České televize jsou méně důležité.Pro nás jako pro tvůrce jsou naopak velmi důležité. Když Česká televize má rozpočet léta stejný, tak ve svém důsledku to v podstatě negativně ovlivňuje jednak tvůrce, protože samozřejmě televize tlačí na snižování rozpočtu, na snižování financí, které my dostáváme na jednotlivé projekty. A tím pádem to zásadně ovlivňuje kvalitu. A myslím si, že kvalita veřejné služby je to nejdůležitější, co bychom měli sledovat, a samozřejmě vždycky bude a je mnohem levnější povrchnost, bulvární přístup a populistický pořady než kvalitní veřejná služba. 

 

Jiří Šesták, senátor: 

Byť zde nejsme kvůli rozpočtu, tak ale samozřejmě je to provázané. Je tady jistě na stole k řešení, protože se rozpočet televize nevalorizoval myslím už řadu let a je zde velký problém, který není zohledněn, že České televizi ubývá počet koncesionářů, protože využívají služeb internet. To je důležitá věc pro řešení, aby televize byla financována třeba z domácností jako takových a ne jenom těch, kteří mají tu televizi. Protože skutečně dochází k tomu, že řada občanů odhlašuje, neplatí, nejsou koncesionáři, ale  využívají těch služeb přes internet. To je určitě výzva pro nejbližší období. A je to potom provázáno samozřejmě s tou službou veřejnoprávní, kterou ta televize má plnit. 

 

Martin Vadas, FITES: 

Chtěl bych reagovat jenom na ten střet zájmů. Je to důležitá otázka a je třeba, aby v tom bylo nějakým způsobem. Nedomnívám se, že když bude režisér, dokumentarista, jak tady zmínil pan Bednář, členem takového orgánu, jako je Rada České televize, který má pětadvacet členů, tak že jeden hlas tam nějakým způsobem převáží pro lobbying pro režiséry dokumentárních filmů. Myslím si, že ten poměr je úplně jiný než když Poslanecká sněmovna zvolí odbornou koulařku, aby tam zastupovala nějaký názor, a je jednou z devíti. Myslím si, že konference nepřipustí, aby tam došlo k nějaké disharmonické úpravě ve prospěch zrovna dokumentaristů. Informativní pořady, a zejména dokumenty, jsou v České televizi přesouvány do nočních hodin. Je to služba poskytnutá, ale ptám se vlastně komu poskytnutá. Dále si myslím, že to jsou věci, které jsou hodně odborné na to, aby ten odborný hlas byl zastoupen v Radě České televize. Aby ten pohled byl samozřejmě zpětný. To je velice správné. Co se týká rozpočtu, mělo by být klíčováno, co se s tím dá udělat, jakým způsobem se to dá finančně ovlivnit. A vůbec nejzávažnější věc. Mám velký strach z amaterizace veřejné služby. Tím, že stagnuje poplatek, že se rozšířily služby, že se rozšířily vysílací hodiny, že se rozšířila výroba programů a tak dále, tak nutně naředěním peněz na jednotlivé projekty dochází k amaterizaci veřejné služby. Jsou najímáni amatéři, kteří jsou rádi, že můžou udělat svůj debut. Jsou pod vlivem jistých manipulací a jdou tak zvaně levnou cestou. Pokládám to za veliké nebezpečí, že může dojít i k diskreditaci veřejné služby tímto způsobem. Služba musí být profesionální. Tvůrčí pracovníci, které zmiňovala tady kolegyně z ARASu, vlastně byli vymístěni mimo Českou televizi. Jsou najímáni na jednu sérii, nebo konkrétní projekt, ale jsou mino těleso veřejné služby, kde poměrně značným způsobem narostl počet tzv. úřednických míst, počet různých schvalovacích koleček. Obdivuji členy schvalovacích koleček, že jsou ochotni dávat svůj podpis. Jestli jsou s to všechny ty projekty dopodrobna poznat, aby ten jejich podpis pod tím projektem měl relevanci toho, že skutečně televize něco vytváří. Zákon, tak jak je dneska, tak ukládá České televizi tvorbu. Několikrát je tam napsáno tvorba. Měli bychom se zaměřit na to, jestli se pořad opravdu vytváří, nebo jestli se jen menežuje, vyrábí. T

 

Jiří Šesták, senátor: 

Jako dlouhodobý ředitel velkého českého divadla můžu potvrdit, že kvalita stojí peníze. A pokud nejdeme cestou kvality, tak ani nemá cenu věci dělat. 

 

Jiří Hubička, Odborový svaz médií: 

Zúčastňujeme se jednání platformy, kterou vede paní doktorka Marvanová, takže z toho je myslím jasné, že se stavíme velmi důrazně za přijetí německého modelu, přestože si uvědomujeme i určitá rizika. Nechali jsem si přesně vyložit, co všechno model obsahuje. Není to jenom zmnožení počtu členů Rady, jejich nezávislost, což je všechno v pořádku, ale také to předpokládá vznik dalších orgánů, které budou této Radě nápomocny, včetně poměrně bohatě zastoupeného sekretariátu. To všechno, když půjde jaksi na účet těch veřejnoprávních institucí, je podle mě další značné zatížení.  Dávám k úvaze, jestli toto je hodno následování ve všech důsledcích. Stavíme za to, aby členové Rady byli nejenom nezávislí, aby volba zaručila, že budou nezávislí, ale aby byli především kompetentní. Aby tam dosedali lidé, kteří do té Rady zasednou a vy zjistíte, že jejich jediná zkušenost s rozhlasem je to, že ho někdy poslouchali. Takoví lidé často o lecčem rozhodují. Ale na druhou stranu se přimlouváme za to, aby byly rozšířeny kompetence Rady. Pan senátor Oberfalzer mluvil o tom, že Rada má poměrně dobrý nástroj k tomu, jak sledovat plnění projektů generálního ředitele. Jenomže Rada si opravdu nemůže nechat vypracovat nezávislé posudky na to, jak program vypadá. To znamená, že je závislá na tom, co jí generální ředitel předloží. Takže hodnotí plnění projektu generálního ředitele z toho, co jí Rada přijde říct. Je vám jasné, že zpravidla obraz, který vedení o vlastní činnosti vrhne, je poměrně pozitivní. Padlo tady myslím od pana Peyna zmínka, že veřejnoprávní média by neměla být v područí honby za sledovaností. Myslím, že s tím všichni souhlasíme. Všichni, kdo pracujeme v médiích s tím souhlasí a neustále to opakují. Pak ale nastane situace, kdy Rada má ve svých kritériích hodnocení generálního ředitele také položku sledovanosti a pokud klesne o dvě desetinky, hned jaksi sejme jeho odměny a to pochopitelně vede k tomu, že na všech poradách se mluví ze strany vedení o tom, že sledovanost není to jediné, ale nesmíme se vzdát toho a tak dále. Takže tam je tedy taky trošku rozpor. 

 

 

Filip Bobinski, Asociace producentů: 

Chtěl bych reagovat na tu diskuzi o kvalitě, tedy tady na kolegu Vadase. Byl bych nerad, abychom dospěli k závěru nebo dojmu, že instituce veřejnoprávní televize jako taková je sama o sobě zárukou také kvality. I televize typu BBC přicházejí na to, že je potřeba otevírat soutěž. Že je potřeba být otevřený myšlenkám zvenku. Není to o tom, že si mohu zaměstnat nějaké tvůrce, kteří budou nekonečně chrlit ty nejkvalitnější idee. Je to opravdu celoevropský trend v úspěšných zemích - naopak mnohem více spolupracovat s externími dodavateli, jak s producenty tak s tvůrci. Ta samá instituce zdaleka nemůže zaručit to, že dokáže posoudit trendy a to, co je skutečně kvalitní. Myslím si, že existují procesy, které zaručují zvyšování kvality, ale není to o koncentraci, síle té televize. Je to o distribuci peněz skrze centrum, kterým je televize, je třeba je distribuovat do více zdrojů toho obsahu.

 

Nina Nováková, poslankyně: 

Volání po odpolitičtění a tak dále, už pan generální ředitel Českého rozhlasu to zmínil, politik stejně jako umělec, stejně jako tvůrce, jednak celé to spektrum je jenom obrazem úrovně obyvatel této země. A jestliže si stěžujeme, že úroveň všech nás vzájemně klesá,  tak prostě ono to, protože jsem ze školy, tak vím, že to začíná už tam. Jestliže volání po odpolitizování, vím, že můžeme použít mnoho substantiv a všelijak je sestavovat, ale jde tam o to, my tady všichni jsme zone politikon, to znamená, že nás zajímá veřejný prostor a někteří se uvolili k tomu, že v tom veřejném prostoru jsou tak drzí, že si dovolují sami sebe propagovat jako ty, kteří mají tvořit pravidla, která budou platná pro všechny. A někteří, kteří se zase věnují umění nebo čemukoliv jinému, tak také každý se domnívá, že ten jeho obraz je nejlepší, ten jeho produkt je nejlepší a proto je ta politická pluralita, aby tam bylo nějaké soutěžení. V tomto smyslu bych prosila, abychom neříkali, že to, když to je nepolitické, tak to není samo osobě pozitivní kvalita. A nemusí vždy být to, že je něco politické, být samo o sobě vždy nekvalita nebo něco podezřelého. Mluvíme často o kompetentnosti. Padlo zde spousta návrhů řešení. Buď budeme hledat do rad veřejnoprávních médií lidi, kteří jsou kompetentní, anebo tam budeme hledat lidi, a tak by to mělo být, kteří jsou nějak kompetentní, ale zároveň jako osobnosti vysoce integrované. To znamená osobnosti, které mají morální kredit. Pak jim ale musíme vytvořit prostor na to, aby oni s tou svojí kompetentností, to znamená dostatečným přehledem či vhledem do té problematiky, si mohli získat dostatečný počet poradců a expertů. Aby měly rady k dispozici aparát, který skutečně tu expertnost zajistí. A to samozřejmě bude souviset s ekonomickými záležitostmi. Často jsme debatovali také o tom, že sledovanost je divný ukazatel, a že nás sledovanost může zavést někam špatně. Ale pokud nebudou média veřejné služby sledovaná, vyloučí se tím jejich poslání, protože se na ně nikdo nebude dívat. Ještě bych ráda obrátila pozornost k tomu, co tady ale de facto probíhá, a to je, že se v rámci zákona o České televizi a Českém rozhlase bavíme zejména, a bylo by potřeba se bavit, o paragrafu číslo dvě, kde je vlastně z počátku devadesátých let vydefinováno jak má vypadat médium veřejné služby, včetně té výroby. Čili paragraf dvě, řekněme si, chceme tam něco změnit? Nebo to necháváme a chceme to naplnit? Další je paragraf číslo čtyři, pět a šest, a to je Rada České televize. Chceme tam něco zásadního? Velmi bych prosila, kromě těch postojů a jaksi stanovisek, která tady přednášíte, a která bychom moc prosili, abyste nám ve stručné podobě dali, tak by bylo také velmi dobré, kdybyste možná naznačili, kterým paragrafem, nebo kterými dvěma paragrafy, bychom se při eventuelním příštím setkání měli více zabývat a stejně tak my plánujeme, že se sejdeme poslanci a senátory z těch příslušných výborů. Tam je vždycky dobré, kromě volné debaty,  pracovat nad možnými změnami či úvahami v rámci konkrétních paragrafů. Co se týká stability Rady. Je jistě velice nutné, aby se Rada nebála být odvážným ochráncem veřejných zájmů. Na druhou stranu, já si za sebe, protože jsem asi notorický demokrat, nedovedu představit, že je neodvolatelná. Ale tady zase můžeme stanovit otázku: Je správné, aby jediná možnost, jak odvolat Radu bylo, že budeme tak dlouho debatovat o výročních zprávách, že je neschválíme?  Pan poslanec Komárek upozornil na to, že se snažíme vyhovět tomu, aby to bylo přehlednější, že se spojí výroční zpráva o hospodaření a o činnosti prostě proto, že v praxi, když se o tom mluví ve sněmovně, tak my řekneme, teď projednáváme výroční zprávu o hospodaření a všichni kritizují činnost, a naopak, čili spojíme to. Pak ale když to spojíme, tak to nějak ovlivní i to, pokud to necháme v zákoně, že ta odvolatelnost je na základě toho, že dvakrát nebude schválena ta výroční zpráva. Dávám to pouze jako témata a jsem velmi nadšená z toho, že i když si každý říká co chce, a říká to ze svého úhlu pohledu, pořád se pohybujeme v rámci toho zákona a dokonce já si tady odškrtávám, že  jsme schopni říct o kterém paragrafu či dokonce někdy i o kterém odstavci mluvíme. Velmi bych se tedy znovu přimlouvala, podívejme se, je to, co je definováno, že mají být média veřejné služby? Potřebujeme to změnit za těch pětadvacet let? A ty rady, to je jasné, o tom víme, že hovoříme. 

 

Vít Kolář, Česká televize: 

To podstatné, podle mě, řeknu to lapidárně a úplně otevřeně. Můžeme vymýšlet různé modely volby rad, různé modely odpovědnosti. Pokud ta Rada, pokud ten management bude muset přijít za politikem a bude si muset říct o každou korunu, tak jeho nezávislost je nulová. To tady znovu nezaznělo a já to tady chci zopakovat. 

 

Alena Dersziová, ARAS:

Jenom abychom se nemotali tím zaklínacím slůvkem té sledovanosti. Jak jste řekl, když nebude sledovanost u veřejnoprávní televize, nikdo jí nebude sledovat, nikdo se nebude dívat. Tak tahle věta je podle mě trošku zavádějící, protože děti do školy taky nechodí moc rádi, nechtějí se učit matematiku, nechtějí někteří poslouchat dějepis a přesto jim to předkládáme. Veřejnoprávní televize má opravdu i důležitou úlohu udržovat určitou úroveň morálky, vzdělání, kultivovat společnost. A to leckdy není tak samozřejmě široce sledované. Takže abychom na to nezapomínali, protože sledovaný je pro diváka samozřejmě vždycky ty nejjednodušší a zábavný věci.

 

Lukáš Hejbal, Ekumenická rada církví: 

Podporujeme platformu Svobodu médiím. Jsme připraveni pomoci ať už účastí v radách, kde si myslíme, že hlas křesťana by měl být, a chtěl bych říci, že by Česká televize ani Český rozhlas se nikdy neměly vzdát jisté kultivace a nechci říkat přímo výchovy, řekněme výchovy v uvozovkách, tedy ne něco, co bude nudit a co bude povinné, ale měly by hledat zlatý střed mezi tím, aby pro diváka byly zajímavý, ale aby ho stále něčím inspirovaly a někam ho táhly. Což pochopitelně nemusíme a nemůžeme očekávat od komerčních televizí. Myslím si, že sledovanost v tomto smyslu je důležitá, ale neměla by se stát modlou. Jinak Ekumenická rada církví se samozřejmě zajímá o kulturu a nezávislost médií, má svojí mediální komisi, kde se tyto věci řeší, a to nejenom že se snažíme ovlivňovat náboženské vysílání v České televizi a v Českém rozhlase, což se nám prostě zatím nedaří, je to věru ne úplně ideální spolupráce, věřím, že bude lepší. Takže ještě jednou chci vyjádřit naději, že tady pro nás bude místo, že budeme moci pomáhat.

 

Jiří Šesták, senátor: 

Děkuji za velmi zajímavé podněty, které já si neodvažuji jako lajk komentovat, ale v každém případě pro nás jsou to velmi cenné podněty, které zpracujeme. Ještě jednou upozorňuji, že bychom se potom velmi rádi setkali – komise a výbory jako senátoři a poslanci, aby vznikla jakási vnitřní platforma té podpory v parlamentu. Chtěl bych upozornit, že 26. ledna bude veřejné slyšení o České televizi v senátu, kde určitě bude taky velký prostor pro toto téma, byť to nebude jediné. V každém případě, a věřím, že vaše podněty, které dostaneme, nám velmi v té práci pomůžou a nebude to jaksi poslední setkání, které třeba v tomto, či rozšířeném, formátu  uskutečníme. 

 

Hana Marvanová, Svobodu médiím!!: 

Děkuji poslancům a oběma výborům obou komor za uspořádání té debaty, protože myslím si, že teď se tady podařilo, ukázalo se, že je možné převést tu debatu, která se vede, k té občanské, profesní veřejnosti, že lze jí a musí se převést na půdu parlamentu, protože jak jsem říkala, ten parlament, na jeho vůli a na tom, že poslanci, senátoři pochopí, jak důležitý je smysl těch změn, tak jedině na vás záleží, jestli se uskuteční to, co tady bylo řečeno. Takže velice děkuji a myslím, že v té debatě my bychom mohli za platformu Svobodu médiím!! reagovat na celou řadu připomínek z větší části tak, že máte pravdu. Jsou to velice zajímavé podněty, které tady zazněly, a naplnilo mě to nadějí, že takhle nějak by se zástupci různých profesních organizací, institucí, kdyby se změna zákona podařila, probíhat kultivovaná debata o poslání médií veřejné služby právě v těch nově konstituovaných radách a to je to, čeho i při nejlepší vůli ani osvícení poslanci nejsou schopni, protože oni jsou jenom určité spektrum, ale chybí v té debatě právě zástupci těch významných relevantních profesních a dalších organizací. A to byl přínos dnešní debaty, že oba póly si naslouchaly a byl to také předobraz, jak by to pak mohlo vypadat, protože schválení zákona, eventuelně tedy o změně způsobu nominací rad a další změny, o kterých jsme hovořili, je jenom první krok. Je důležité, aby v tom celém procesu lidi, kteří by v radách zasedali, vnímali všechny ty podněty a debatovali o tom. Oni to vlastně budou vytvářet, oni pak budou ten zákon vykládat. A nikdy nestačí jenom přijmout zákon a  nedbat na to, aby ten zákon vykládali lidé, kteří jsou moudří a kteří vnímají smysl a ducha toho zákona. V tomto případě ducha poslání, médií veřejné služby. Chtěla jsem poprosit o hlavní myšlenky vystupujících, kdyby mohly být zachyceny písemně, dány nám všem k dispozici, protože podněty byly velmi zajímavé a je třeba se každým jedním zabývat a říct ano, to je dobrá myšlenka, je třeba jí zapracovat, nebo pokud ne, tak proč to není dobrá myšlenka. Protože když toto kvalitně zpracujeme, zase v součinnosti nás všech, přispějeme k tomu, aby ta debata v poslanecké sněmovně, ve vládě, v senátu byla jednodušší. Pokud se s těmi připomínkami, námitkami nevyrovnáme teď, tak potom ve fázi už projednávání v parlamentu by to byl problém. Co nejvíce práce na tom zákoně se prosím musí udělat před tím, než bude vypracováno konkrétní znění, které půjde do vlády a do parlamentu. A to je základ toho úspěchu, který si myslím všichni přejeme, alespoň takto já jsem rozuměla té debatě. Takže ještě jednou velice děkuji za moc zajímavou debatu a její uspořádání. 

 

Nina Nováková, poslankyně: 

Moc poprosím, to, co říkala paní doktorka Marvanová, určitě ano. Dále platí naše prosba, aby jste buď na slancarovam@psp.cz nebo rovnou na mě novakovan@psp.cz posílali vaše podněty. Také,  kdyby jste byli tak laskaví, pošlete nám informaci, zdali máte zájem o záznam či nemáte, jaké máte stanovisko a my vám to opět dáme ke kontrole, aby byl dán patřičný důraz na to, na co jste chtěli dát důraz vy. 

 

 

 

 

 

Zapsala: Marie Šlancarová 


Zpět na aktuality
Podporují nás
  • Miloslav Vlk

    Miloslav Vlk

    kardinál
  • Ivan Gabal

    Ivan Gabal

    poslanec
  • Petr Havlík

    Petr Havlík

    autor projektu mapovani.cz
  • Karel Schwarzenberg

    Karel Schwarzenberg

    poslanec
  • Věra Kostlánová

    Věra Kostlánová

    psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  • Jiří Grygar

    Jiří Grygar

    astrofyzik a bývalý předseda Rady České televize
  • Jiří Šesták

    Jiří Šesták

    senátor
  • Fero Fenič

    Fero Fenič

    režisér a scénárista
  • Tomáš Klvaňa

    Tomáš Klvaňa

    univerzitní pedagog
  • Alena Dernerová

    Alena Dernerová

    senátorka
  • Libor Grubhoffer

    Libor Grubhoffer

    rektor Jihočeské university
  • Jiří Pospíšil

    Jiří Pospíšil

    poslanec Evropského parlamentu
  • Jan Hančil

    Jan Hančil

    rektor AMU
  • František Janouch

    František Janouch

    zakladatel a předseda SR Nadace Charty 77
  • Vladimír Just

    Vladimír Just

    teatrolog a literární a divadelní kritik
  • Leoš Válka

    Leoš Válka

    ředitel DOX
  • Václav Láska

    Václav Láska

    senátor
  • Tomáš Halík

    Tomáš Halík

    prezident Křesťanské akademie
  • Jana Horváthová

    Jana Horváthová

    ředitelka Muzea romské kultury v Brně
  • Petr Kolář

    Petr Kolář

    konzultant
  • Jaroslav Miller

    Jaroslav Miller

    rektor Univerzity Palackého v Olomouci
  • Milan Uhde

    Milan Uhde

    spisovatel
  • Dušan Hejbal

    Dušan Hejbal

    biskup
  • Dana Batulková

    Dana Batulková

    herečka
  • Zdeněk Hruška

    Zdeněk Hruška

    herec
  • Tomáš Turek

    Tomáš Turek

    herec
  • Vlastimil Harapes

    Vlastimil Harapes

    tanečník a choreograf
  • Jan Vondráček

    Jan Vondráček

    herec
  • Luděk Nešleha

    Luděk Nešleha

    herec
  • Martin Vadas

    Martin Vadas

    režisér a kameraman
  • Lumír Olšovský

    Lumír Olšovský

    herec
  • Gustav Řezníček

    Gustav Řezníček

    herec
  • Apolena Veldová

    Apolena Veldová

    herečka
  • Valérie Zawadská

    Valérie Zawadská

    herečka
  • Ondřej Kepka

    Ondřej Kepka

    herec
  • Ondřej Vetchý

    Ondřej Vetchý

    herec
Partneři
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace