Platforma pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků

Komentáře 1. 10. 2015
Média v kleštích oligarchů

„Tisk je svobodný, když nezávisí ani na moci vlády ani na moci peněz," prohlásil francouzský spisovatel a publicista Albert Camus. Stručně tak vyjádřil podmínku, bez níž nemohou existovat nezávislá a pluralitní média, představující v demokracii nenahraditelnou kontrolu moci.

V posledních několika málo letech se však média v České republice ocitají v kleštích obojího – politiky i peněz. Naše největší vydavatelství jedno za druhým padají do rukou vlivných finančních skupin. Po podnikateli Danielu Křetínském (Blesk a Aha), průmyslovém magnátovi a druhém nejmocnějším politikovi Andreji Babišovi (Mladá fronta Dnes a Lidové noviny), vrcholí oligarchická invaze koupí regionálních Deníků společností Penta, která se na Slovensku stala symbolem korupce, černého financování politiky a rozparcelování státu mezi zájmové skupiny.

Nikdo nás nebude napadat
Noví majitelé, kteří se v minulosti projevili jako agresivní a chladnokrevní byznysmeni, nepřistupují k nakoupeným deníkům a jejich webům jako k „hlídacím psům" demokracie. Ale spíš jako k „bojovým psím plemenům" jež mají ochránit jejich obchodní a politické zájmy.

Marek Dospiva z Penty to nedávno vyjádřil s odzbrojující upřímností: „Vlastnictví médií nám dává jistotu, že pro kohokoliv bude těžší nás iracionálně napadat." A ještě před ním Andrej Babiš vysvětlil, že koupil MF Dnes a Lidové noviny, aby o něm psaly pravdu.

Zatímco u Dospivy a spol. si musíme na fungování jejich mediálního štítu v regionálních denících počkat, s uplatňováním babišovské pravdy v jeho médiích, už máme zkušenosti. Nejde ani tak o to, jak se v nich o Babišovi píše, ale co je v souvislosti s ním potlačováno.

Výmluvným příkladem může být, jak se MF Dnes a Lidové noviny vyrovnaly s policejním vyšetřováním Babišovy firmy Agrotec. Co jiného by mělo zvednout novináře ze židlí, než zjištění, že jedna z firem ministra financí a šéfa nejsilnější strany měla manipulovat s tendry České pošty v době, kdy v jejím čele stál místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek?

Babišovy deníky však tomu věnovaly jen strohou zprávu uvnitř listu. Vzápětí vytáhly na první strany podivnou historku o milionech pro ministra Chovance a ČSSD, která na rozdíl od případu Agrotec, stála od počátku na vodě. Záměr odvézt pozornost od konkrétního obvinění Babišovy firmy z toho čněl jako rezavá trubka ze zdi.

Samozřejmě lze namítnout, že i Hospodářské noviny nebo týdeník Respekt jen velmi zdrženlivě referovaly o některých problémových obchodech svého majitele Zdeňka Bakaly. To jistě byla chyba a vedení obou redakcí promarnila šanci nastolit trend patrný v rozvinutých demokraciích: věnovat se svému majiteli ještě víc a kritičtěji, než konkurenční média.

Přesně to popsal v týdeníku Echo norský novinář Terje Englund, který pracoval pro deník Dagens Naeringsliv, vlastněný rejdařem Fredem Olsenem:

„Jestli někdo mohl počítat s tím, že skoro každý den najde v těch novinách o sobě extrémně kritickou reportáž, tak to byl Fred Olsen. Bylo to až křečovité, ale redakční linie byla naprosto jasná. Fred Olsen pokoj od nás mít nebude."

Babiše postavit před nutnost volby
Ani udatní norští novináři se ale neocitli v situaci, kdy se stal majitelem jejich listu ministr vlády. Kdy noviny se vlastně staly součástí jeho mocenské hry. A právě to je extrémní situace, s níž bychom se neměli smířit. Bylo by zhoubné začít považovat za normální, že u nás politici, kteří mají výkonnou moc, mohou vlastnit média, jež je mají kontrolovat.

Co ale s tím? Parlament by měl Andreje Babiše postavit před nutnost volby. Poslanci by měli přijmout takový zákon o střetu zájmů, jenž by (od příštího volebního období) stanovil funkci ve vládě neslučitelnou s vlastnictvím celoplošných médií.

A na vzrůstající hlad oligarchů po médiích by zákon měl reagovat zákazem tak zvaného křížového vlastnictví, kdy majitel celostátního deníku by nesměl vlastnit například celoplošnou televizi.

Opevnit Kavčí hory
Spolu s tím, jak se v médiích, vlastněných oligarchy zužuje prostor pro svobodné vyjadřování, vzrůstá role médií veřejné služby. Právě Česká televize a Český rozhlas by měly veřejnosti poskytovat zpravodajství a publicistiku, nezávislou na politických a hospodářských uskupeních.

Problém však je, že politici se vždycky snažili zejména v případě České televize ovlivňovat vysílání ve svůj prospěch. Však také na to mají účinnou zbraň: Systém jmenování mediálních rad, které jsou utvářeny na základě politické volby v Poslanecké sněmovně. Parlamentní strany vysílají do Rady České televize své lidi „v převleku" za nezávislé kandidáty často roztodivných organizací a spolků typu Sdružení pro obnovu hasičských tradic, nebo Znojemský hrozen.

Právě proto je načase přejít na nový systém volby. Pro inspiraci nemusíme chodit daleko. V sousedním Německu již léta uspokojivě funguje model, kdy své zástupce do mediálních rad přímo nominují respektované společenské, vědecké a kulturní instituce, zastupující určité zájmy ve veřejnosti. Také u nás by mohly osobnosti do rady vysílat například Česká konference rektorů, Ekumenická rada církví, Českomoravská konfederace odborových svazů a další organizace s patřičným renomé a tradicí.

Prosadit v parlamentu tento koncept, který podporuje řada občanských organizací, samozřejmě nebude snadné. Na první pohled dokonce nemožné. Vždyť z jakého důvodu by se měli politici vzdát volby členů rad a tím i moci nad Kavčími horami? Na to ovšem existuje jedna pádná odpověď: Z pudu sebezáchovy.

Je jasné, že Andrej Babiš vrhne do příští volební kampaně ohromné prostředky a za podpory nejen svých, ale i dalších médií ovládaných oligarchy, se pokusí dosáhnout parlamentní většiny. A není vyloučeno, že se mu to podaří, jako se to povedlo Robertu Ficovi na Slovensku.

Pak by mu nic nebránilo zavést vládu silné ruky, jež omezí některé „zdržující" demokratické procedury, jež dnes kritizuje. A také dostat pod kontrolu média veřejné služby. Tváří tvář této hrozbě by mělo být v zájmu jeho politických konkurentů, dokud na to mají dost hlasů, posílit veřejnoprávní média, aby nebyla vydána napospas žádnému příštímu vítězi voleb.

Vlastně jde o to, zda si politici napříč tradičními stranami včas uvědomí, že s Českou televizí, kterou se dřív snažili podmanit, teď mají společného protivníka.

Jiří Leschtina

http://www.pritomnost.cz/cz/ceska-politika/997-media-v-klestich-oligarchu


Zpět na aktuality
Podporují nás
  • Miloslav Vlk

    Miloslav Vlk

    kardinál
  • Ivan Gabal

    Ivan Gabal

    poslanec
  • Petr Havlík

    Petr Havlík

    autor projektu mapovani.cz
  • Karel Schwarzenberg

    Karel Schwarzenberg

    poslanec
  • Věra Kostlánová

    Věra Kostlánová

    psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  • Jiří Grygar

    Jiří Grygar

    astrofyzik a bývalý předseda Rady České televize
  • Jiří Šesták

    Jiří Šesták

    senátor
  • Fero Fenič

    Fero Fenič

    režisér a scénárista
  • Tomáš Klvaňa

    Tomáš Klvaňa

    univerzitní pedagog
  • Alena Dernerová

    Alena Dernerová

    senátorka
  • Libor Grubhoffer

    Libor Grubhoffer

    rektor Jihočeské university
  • Jiří Pospíšil

    Jiří Pospíšil

    poslanec Evropského parlamentu
  • Jan Hančil

    Jan Hančil

    rektor AMU
  • František Janouch

    František Janouch

    zakladatel a předseda SR Nadace Charty 77
  • Vladimír Just

    Vladimír Just

    teatrolog a literární a divadelní kritik
  • Leoš Válka

    Leoš Válka

    ředitel DOX
  • Václav Láska

    Václav Láska

    senátor
  • Tomáš Halík

    Tomáš Halík

    prezident Křesťanské akademie
  • Jana Horváthová

    Jana Horváthová

    ředitelka Muzea romské kultury v Brně
  • Petr Kolář

    Petr Kolář

    konzultant
  • Jaroslav Miller

    Jaroslav Miller

    rektor Univerzity Palackého v Olomouci
  • Milan Uhde

    Milan Uhde

    spisovatel
  • Dušan Hejbal

    Dušan Hejbal

    biskup
  • Dana Batulková

    Dana Batulková

    herečka
  • Zdeněk Hruška

    Zdeněk Hruška

    herec
  • Tomáš Turek

    Tomáš Turek

    herec
  • Vlastimil Harapes

    Vlastimil Harapes

    tanečník a choreograf
  • Jan Vondráček

    Jan Vondráček

    herec
  • Luděk Nešleha

    Luděk Nešleha

    herec
  • Martin Vadas

    Martin Vadas

    režisér a kameraman
  • Lumír Olšovský

    Lumír Olšovský

    herec
  • Gustav Řezníček

    Gustav Řezníček

    herec
  • Apolena Veldová

    Apolena Veldová

    herečka
  • Valérie Zawadská

    Valérie Zawadská

    herečka
  • Ondřej Kepka

    Ondřej Kepka

    herec
  • Ondřej Vetchý

    Ondřej Vetchý

    herec
Partneři
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace