Kromě pivovaru Lobkowicz, letecké společnosti Travel Service nebo fotbalové Slavie, vstoupila čínská privátní firma CEFC i do mediálního koncernu Empresa Média, kam patří i televize Barrandov nebo časopis Týden. Po invazi českých a slovenských oligarchů se tak na mediálním trhu otvírá další nevyzpytatelná kapitola:

Strategickým partnerem hned několika českých médií se stává neprůhledná společnost ze země, v níž jsou novináři kvůli svým článkům zavíráni do vězení.

Předseda představenstva CEFC Jie Ťien-ming, který je honorárním poradcem Miloše Zemana, by měl poutat náležitou pozornost českých tajných služeb. Už jenom proto, že od dob sovětských poradců je to první zahraniční poradce hlavy našeho státu, přicházející z komunistické země.

Navíc informace o panu Jieovi, které teď vycházejí najevo, jsou docela divoké. Podle expertů na asijské otázky Johna Garnauta a Andrewa Chubba je synem generálporučíka Jie Süan- ninga, který byl v devadesátých letech ředitelem styčného oddělení politického štábu čínské armády.

Přitom jeho firma CEFC se ve skutečnosti skládá z energetické společnosti China CEFC Energy Co a neziskové a nevládní organizace China Energy Fund Comittee. Tahle neziskovka je podle Lidových novin, čerpajících z poznatků výzkumného institutu Project 2049, známá především bojovými články jejího „strategického analytika“ plukovníka čínského letectva Taj Süho, píšícího pod pseudonymem Lung Tao (Dračí strategie).

Ten kupříkladu v jednom komentáři doporučoval s poukazem na čínský idiom „zabít kuře na výstrahu opicím“ použití síly proti Filipínám a Vietnamu jako varování pro všechny státy v oblasti.

Odborníci ze zmíněného institutu považují právě China Energy Fund Commitee za „stěžejní platformu politického boje říše středu, za nedílnou součást propagandistických mechanismů Čínské komunistické strany a čínské armády.“

Jsme tedy svědky, jak se v našem mediálním světě (a v byznysu jako takovém) usazuje jakýsi hybrid čínského oligarchy s vlivovým propagandistou komunistického státu, propojený s čínským vojenským zpravodajstvím. Ve srovnání s tímhle bossem čínského finančního kolosu, který má blízko k jestřábím armádním kruhům, se jeví takový majitel Agrofertu a tiskového domu Mafra, se svou komunistickou minulostí a styky se Státní bezpečností, pouhým oligarchickým nedochůdčetem.

Jestli by čeští a slovenští vlastníci „mediálních jaderných kufříků“ neměli začít přemýšlet, kdo z nich nakonec bude kuře a kdo opice.

Jiří Leschtina