Už to nikdy neudělám! Do Nového roku je sice ještě daleko, ale já jsem se pro jistotu zařekl dopředu. Stala se mi totiž taková věc… Navštívil jsem internetový mediální prostor nazývaný “diskuse pod příspěvky”. Zkušený uživatel samozřejmě už teď protáčí panenky v úžasu nad takovou lehkomyslností. Jenže já se na to v duchu zásad předběžné opatrnosti velmi důkladně připravil. Velkým obloukem jsem obešel všechna toxická témata, která obsahovala smrtelně nebezpečná sousloví jako "přijímání uprchlíků“, „solidární pomoc“, nebo „Evropská unie“, a vybral si titulek, který nevzbuzoval žádné obavy: Instanbulská úmluva… Daleko od Bruselu, Krymu i Čapího hnízda, nic co by vzbuzovalo podezření, že nám někdo bude nutit migranty, ochranu životního prostředí, liberální demokracii, nebo jiné podezřelé atributy západního světa, které vždy tak spolehlivě rozzuří všechny internetové obránce našich tradičních národních hodnot. A pak jsem furiantsky rozklikl debatní vlákno s pocitem, že na potírání násilí proti ženám musí být i v naší totálně rozhádané společnosti naprostá shoda. Jenže chyba lávky… Vyhrnula se na mě taková záplava lamentací a rozhořčených soudů, že když jsem se zhruba po hodině odpotácel od počítače, měl jsem zhruba stejný pocit jako kdysi po přečtení všech třech dílů Soustroví Gulag. Před očima se mi míhaly stíny vyhublých nešťastníků, kteří pro jediný pohled do klína svých potomků skončili za ploty sběrných táborů. Sténání pravověrných poutníků, kterým zakázali piktogram na toaletě, se mísilo s nářkem dětí odtržených od svých matek, které odmítly přestoupit na lesbickou víru. Prostě hrůzyplné výjevy hodné obrazů Hyeronyma Bosche, nebo pořadu Máte slovo Michaely Jílkové. Co s tím? Napadlo mě, že se podívám na záznam vzdělávacího školení, které v této věci provádí tým odborníků křižujícím s tímto tématem republiku. Informovanost a mediální gramotnost je přece základem zdravého vývoje každé společnosti! Jeden z přímých účastníků popsal část závěrečné debaty po tomto školení věnovaném Instabulské úmluvě následovně: Jedna z účastnic setkání, paní tak šedesátiletá, zasténá: "To je hrůza, co se na nás chystá. Opravdu je to tak?" – "Ano", odpovídá hlavní řečnice. - "Tak nezbývá než obehnat nás ostnatým drátem!" – Bez odpovědi. Po chvilce paní: "Oni nám zakážou Boha!" – Řečnice potvrzuje: "Ano!" - "Oni nám seberou Boha!" – "Ano!" Paní je bledá jako smrt a sesune se na židli. Hlavní mluvčí, jata situací, dodá: "Jakmile Úmluva vstoupí v platnost, budou křesťané postaveni mimo zákon. To vám garantuji“.

Když jsem dočetl až sem, tak jsem chvíli naprázdno polykal a pak rázně zabouchl notebook. Napadlo mě, jak asi může dopadnout vývoj společnosti, kterou koordinovaně a bez ustání děsí politici, trollové i aktivisté věřící ve zjevenou nepravdu. Vzpomněl jsem si přitom na slova Saši Alvarové na jedné z debat věnované rizikům právě probíhající informační války: „Příští téma, které bude štípat naši společnost, už nebudou uprchlíci, ale uměle vyvolaná válka mezi ženami a muži.“

A zároveň mi to připomnělo pohrůžku jistého mailového anonyma, který po mně pravidelně vymáhá bitcoinové poplatky za to, že mému okolí neukáže, co jsem si právě prohlížel na internetu… Nu, tak se teď aspoň poctivě prásknu: Byla to diskuse pod příspěvkem na facebooku.

 Ale slibuju, že už to nikdy více neudělám!

David Smoljak

(Napsáno pro Týdeník Rozhlas)