Platforma pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků

Komentáře 15. 1. 2018
Boj o svobodu médií!

    Situace na naší současné mediální scéně by se dala charakterizovat jako klid před bouří. Karty jsou rozdané, zájmy zřejmé. Soukromí vydavatelé a vysílatelé jsou až na pár výjimek v rukách podnikatelských skupin s jasně definovanými ekonomicko-mocenskými zájmy. A ve volebním klání jsme jasně viděli, že nestrannost televizního vysílání je pro některé vysílatele zcela neznámým pojmem. Média veřejné služby už dostala od vedení některých stran jasný vzkaz: Chystáme se na vás! Před každou krizí se člověk povědomě ohlíží zpět a ptá se sám sebe, kdy to začalo. Tady se musím vrátit o několik let zpátky. A přiznám se, že se o to pokusím optikou vlastní zkušenosti…

    Když lidem z médií, filmu, divadla i politiky Hana Marvanová koncem roku 2014 navrhla, aby zkusili dát dohromady iniciativu na podporu svobodných médií, nemusela nás dlouho přemlouvat. Bylo to rok po té, co Andrej Babiš koupil Mafru a spustil tím vlnu akvizic na mediálním trhu. Silné podnikatelské skupiny těžící z propojení byznysu a politiky, si tehdy začaly pořizovat média jako nástroje svého vlivu. Mediální scénu zároveň ovlivnil rozmach sociálních sítí a vznik velkého počtu proruských konspiračních webů, které začaly šířit „alternativní zpravodajství“ a „alternativní pravdu“, tedy dezinformace a manipulace, které souvisely zejména s čerstvě vzniklou válkou na východní Ukrajině, již bylo třeba dezintepretovat a marginalizovat. Za této situace paradoxně vzrostla role médií veřejné služby, která jako jediná mohla v této nepřehledné informační změti představovat relativně spolehlivý informační zdroj. Česká televize a Český rozhlas se díky tomu staly okamžitě terčem útoků politiků, kterým vadilo, že tato média nepřejímají pohled z ruské strany. Spolu s nimi tato média stále častěji atakovali i ti, kdo investovali značné prostředky do ovládnutí médií komerčních a vadilo jim, že nemohou uplatnit svůj vliv i zde. Bitevní pole bylo narýsované…

    Klíč k ovládnutí médií veřejné služby ležel vždy v televizních a rozhlasových radách, které mají kromě jiného pravomoc volit generální ředitele s rozsáhlými pravomocemi. Zákon sice říká, že tyto rady volí poslanecká sněmovna na základě nominací občanských a profesních spolků, nicméně realita je taková, že ve skutečnosti jde o vyslance politických stran, pro které se většinou až dodatečně hledá nějaké spolkové krytí. Je třeba dodat, že na tuhle hru si časem všichni víceméně zvykli. Bohužel přitom zcela opomněli, že zdánlivě pluralitní parlamentní kontrola může prakticky přes noc pervertovat v nadvládu jediného suveréna moci. Právě z tohoto důvodu - a pod dojmem analogického vývoje u našich sousedů v Polsku i Maďarsku - začala naše platforma podporovat návrh zákona, který by řešil institucionální postavení a fungování ČT a ČRo obdobně jako v Německu. Televizní a rozhlasové rady by v něm nevolili poslanci, ale přímo společenské, občanské a profesní organizace, které by zákonodárci předem určili. Zprvu to vypadalo nadějně. Ale pak to začalo…     

    Nejdřív proti návrhu ostře vystoupila jedna proruská parta, ale to se dalo čekat. Pak některé iniciativy, pro které byl „občanský spolek“ z principu od ďábla. Vzápětí se přidali politici, kterým návrh připadal buď málo nebo příliš radikální. A nakonec sami vysílatelé, kteří usoudili, že než zkoušet krok do neznáma, raději zůstanou dál pod dohledem politiků. Návrh zůstal zaparkovaný ve sněmovně a jeho předkladatelé dokonce před sněmovními branami… V tuhle chvíli je naděje na přijetí zákona, který by posílil nezávislost ČT a ČRo, mizivá.  Ve sněmovně mají jasnou převahou strany, které se netají odhodláním pořádně si došlápnout na média veřejné služby. Operační prostor mají připravený náramně. Ve sněmovně totiž už od loňského roku leží dvě zprávy o činnosti ČT, které poslanci nestihli projednat. Stačí je zamítnout a spustí se řetězová reakce, která přinese nejprve obměnu rad a následně vedení minimálně jednoho klíčového vysílatele. Ostatně, už jen vědomí, že je něco takového na spadnutí, může být pobídkou managmentu, aby do ringu, kde se bojuje o nezávislost médií, raději sám hodil ručník. Každopádně se teď už jen čeká na výsledek druhého kola prezidentských voleb. Po něm trubači zavelí k útoku. Cíl zteče je jasný. Vrch, který potřebuje hegemon moci ovládnout, se jmenuje Kavčí Hory…

David Smoljak

autor je scenárista, člen Platformy Svobodu médiím!

(Napsáno pro Mediažurnál)


Zpět na aktuality
Podporují nás
  • Miloslav Vlk

    Miloslav Vlk

    kardinál
  • Ivan Gabal

    Ivan Gabal

    poslanec
  • Petr Havlík

    Petr Havlík

    autor projektu mapovani.cz
  • Karel Schwarzenberg

    Karel Schwarzenberg

    poslanec
  • Věra Kostlánová

    Věra Kostlánová

    psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  • Jiří Grygar

    Jiří Grygar

    astrofyzik a bývalý předseda Rady České televize
  • Jiří Šesták

    Jiří Šesták

    senátor
  • Fero Fenič

    Fero Fenič

    režisér a scénárista
  • Tomáš Klvaňa

    Tomáš Klvaňa

    univerzitní pedagog
  • Alena Dernerová

    Alena Dernerová

    senátorka
  • Libor Grubhoffer

    Libor Grubhoffer

    rektor Jihočeské university
  • Jiří Pospíšil

    Jiří Pospíšil

    poslanec Evropského parlamentu
  • Jan Hančil

    Jan Hančil

    rektor AMU
  • František Janouch

    František Janouch

    zakladatel a předseda SR Nadace Charty 77
  • Vladimír Just

    Vladimír Just

    teatrolog a literární a divadelní kritik
  • Leoš Válka

    Leoš Válka

    ředitel DOX
  • Václav Láska

    Václav Láska

    senátor
  • Tomáš Halík

    Tomáš Halík

    prezident Křesťanské akademie
  • Jana Horváthová

    Jana Horváthová

    ředitelka Muzea romské kultury v Brně
  • Petr Kolář

    Petr Kolář

    konzultant
  • Jaroslav Miller

    Jaroslav Miller

    rektor Univerzity Palackého v Olomouci
  • Milan Uhde

    Milan Uhde

    spisovatel
  • Dušan Hejbal

    Dušan Hejbal

    biskup
  • Dana Batulková

    Dana Batulková

    herečka
  • Zdeněk Hruška

    Zdeněk Hruška

    herec
  • Tomáš Turek

    Tomáš Turek

    herec
  • Vlastimil Harapes

    Vlastimil Harapes

    tanečník a choreograf
  • Jan Vondráček

    Jan Vondráček

    herec
  • Luděk Nešleha

    Luděk Nešleha

    herec
  • Martin Vadas

    Martin Vadas

    režisér a kameraman
  • Lumír Olšovský

    Lumír Olšovský

    herec
  • Gustav Řezníček

    Gustav Řezníček

    herec
  • Apolena Veldová

    Apolena Veldová

    herečka
  • Valérie Zawadská

    Valérie Zawadská

    herečka
  • Ondřej Kepka

    Ondřej Kepka

    herec
  • Ondřej Vetchý

    Ondřej Vetchý

    herec
Partneři
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace