Platforma pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků

Komentáře 21. 12. 2016
Kdo tady (ne)mluví o rozhlase a televizi?!

Kdo tady (ne)mluví o rozhlase a televizi?!

Současná veřejná debata o novele zákona o ČT a ČRo má jeden specifický rys. Téměř vůbec se v ní o České televizi a Českém rozhlase nemluví. A pokud ano, média veřejné služby tu figurují pouze jako kořist, které se chce někdo zmocnit, nebo ji alespoň dostat pod svou kontrolu. Stačí se podívat na novinové titulky z posledních dnů… „Změní se dozor nad ČT a Českým rozhlasem?“ ptají se Lidovky.  „Poslanci navrhují přísnější dohled!“ míní Hospodářské noviny.  „Babišovci jdou po televizi!“ křičí Echo. „Chystají tunel století!“ volají Parlamentní listy a Svobodné fórum burcuje rovnou na barikády pod praporem boje za „záchranu parlamentní demokracie“. 

Čtenáři, kteří čerpají informace pouze z četby redakčních titulků – a takových bohužel vůbec není málo – musí nabýt dojmu, že se tu chystá frontální útok na médium veřejné služby. Zdivočelí aktivisté obsadí velín a všude zavedou přísnou kontrolu vysílání. Možná i právo šárija… A nad vším si bude mnout ruce spokojený oligarcha, v jehož žoldu a režii tito aktivisté zcela jistě pracují! 

Skutečnost je samozřejmě zcela jiná. Ale postupně… Jaké výhrady v této veřejné debatě vůči zmíněné novele konkrétně zaznívají?

Nikým nevolní aktivisté se chtějí televize a rozhlasu zmocnit!

Návrh novely vznikl na půdě Ministerstva kultury, protože odpolitizování médií veřejné služby si dala tato vláda do svého programového prohlášení. Nikým nevolení aktivisté pak pouze – když vůle ke změně ve vládní koalici a tudíž i v prostorách Nostického paláce ochabla – začali tento téměř hotový návrh konzultovat s odborníky a dotčenými organizacemi a pak se pro něj pokusili získat podporu napříč politickým spektrem. Skrze dvadvacet v příloze zákona vyjmenovaných institucí plus pět-šest zástupců politických stran se televizi a rozhlas ovládnout rozhodně nechystají a popravdě ani netuší, jak by to šlo provést.   

Změny přinesou chaos!

Novela mění především způsob konstrukce televizních a rozhlasových rad. Nyní tyto rady na základě návrhů různých společenských a občanských sdružení volí poslanci. Je ale veřejným tajemstvím, že ve skutečnosti si politici nejprve vyberou svého kandidáta a teprve pak pro něj hledají sdružení, které jim jejich zástupce „přikryje“. Návrh novely chce tuto frašku nahradit opačným postupem. V něm poslanci nejprve vyberou příslušné instituce a sdružení a ty pak dostanou právo delegovat do rad své zástupce přímo bez nutnosti potvrzení této volby v parlamentu. To by zásadně marginalizovalo vliv lobistů, kteří dnes výběry radních v zákulisí politických stran čile domlouvají. 

Výběr organizací je zcela netransparentní!

V příloze návrhu zákona jsou naopak zcela transparentně vyjmenovány instituce a organizace, které budou mít právo jmenovat do rad své zástupce. Jejich seznam vznikl na půdě Ministerstva kultury a při pozdějším projednávání doznal jenom drobných změn. Hlavním kritériem bylo, aby šlo o respektované instituce s jasnou a dohledatelnou historií, které reprezentují významné kulturní, sociální, regionální a politické proudy. Definitivní slovo bude mít ve finále samozřejmě parlament, ale lze předpokládat, že účelově založená sdružení s jepičím životem a neprůhlednou historií už nebudou mít v tomto modelu na rozdíl od dneška šanci.

Většina vybraných organizací je v konfliktu zájmů!

Není. Z celkového předpokládaného počtu členů rad pouze jedna pětina připadá zástupcům profesních organizací zastupujících autory, výkonné umělce a výrobce, tedy ty, kteří jsou v nějakém přímém vztahu s médii. Informace o údajném masovém konfliktu zájmů pocházejí zjevně ze stanoviska České televize, která ve svém dopise poslancům a členům vlády použila velmi extenzivní výklad, kdy za konflikt zájmů považuje i fakt, že dotyčná instituce (např. Akademie věd) bude mít zájem o popularizaci vědy! Pokud bychom takovou perspektivu vzali doslova, mohli by příště do rad kandidovat pouze osamělí poustevníci bez profesního zázemí, hodnotové orientace a ideálně bez televize, rozhlasového přijímače a jakéhokoli názoru na cokoli.

Novela obchází demokraticky zvolený parlament!

To jistě ne, neboť jedině parlament může tento zákon odhlasovat a přijmout. Politickým stranám zastoupeným v parlamentu svým klubem navíc dává možnost delegovat do rad své zástupce. Jen tu neplatí dosavadní praxe, že „vyšší bere“. V tomhle modelu má každá parlamentní strana zastoupená svým klubem nárok na jednu židličku v radě bez ohledu na to, zda dostala ve volbách 50% nebo 5%. Záměrem je totiž zachování diverzity a plurality.

Novela pomůže Babišovi ČT a ČRo zcela ovládnout.

Opak je pravdou. Zatímco dnešní systém umožňuje příštímu mocenskému suverénovi média veřejné služby ovládnout jednoduše zvednutím ruky při hlasování v parlamentu, v tomto modelu to bude mít mnohem těžší. Musel by zmanipulovat představitele vysokých škol, církví, Akademie věd, profesních svazů, odborů, zaměstnavatelů…  Zcela vyloučit takovou variantu samozřejmě nelze, ale novela tohoto zákona ji činí mnohem obtížnější a hůře proveditelnou.

Návrh podporují poslanci, kteří mají k médiím veřejné služby často nepřátelský postoj!

Ve skutečnosti návrh podporují poslanci napříč celým politickým spektrem (s výjimkou komunistů). Je pravda, že se zde sešli politici, kteří se jinak tolik neshodnou. Ale při bližším pohledu to zase tak nepochopitelné není… Návrh se totiž opírá o princip, ve kterém média veřejné služby dostávají větší nezávislost na politické moci, ale zároveň větší kontrolu nad svým hospodařením. To jsou dvě strany jedné mince a je pochopitelné, že někdo tleská více nezávislosti, jiný spíše té kontrole. Ale mince zůstává pořád stejná…

Debata o České televizi a Českém rozhlasu momentálně bohužel připomíná komentování obrysů objektu nasvíceného stroboskopickým efektem. Někdo zahlédne mezi dvaadvaceti vyjmenovanými institucemi Unii orchestrálních hráčů a volá, proč tam nejsou včelaři. Jiný mezi patnácti poslanci-předkladateli zase jméno Komárek, takže je hned jasné, že vše spískali „babišovci“. Televizní a rozhlasoví šéfové vidí především široké kompetence správní rady a tak píší zákonodárcům i exekutivě dopis, že tohle raději ne. Jiné pozorovatele zase rozběsní pouhé jméno Hany Marvanové mezi štafetovými běžci na trase této dlouhé cesty k odpolitizování médií veřejné služby… 

Moc bych se přimlouval, abychom zkusili tenhle stroboskop vypnout a podívat se na celou věc klidně, ze všech stran a hlavně v kontextu současného středoevropského dění, kde začínají převládat mimoběžné představy, že správná demokracie je, když vítěz bere vše… 

Neslyšeli jsme to nedávno i u nás?

David Smoljak

(Napsáno pro Ihned.cz)

 


Zpět na aktuality
Podporují nás
  • Miloslav Vlk

    Miloslav Vlk

    kardinál
  • Ivan Gabal

    Ivan Gabal

    poslanec
  • Petr Havlík

    Petr Havlík

    autor projektu mapovani.cz
  • Karel Schwarzenberg

    Karel Schwarzenberg

    poslanec
  • Věra Kostlánová

    Věra Kostlánová

    psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  • Jiří Grygar

    Jiří Grygar

    astrofyzik a bývalý předseda Rady České televize
  • Jiří Šesták

    Jiří Šesták

    senátor
  • Fero Fenič

    Fero Fenič

    režisér a scénárista
  • Tomáš Klvaňa

    Tomáš Klvaňa

    univerzitní pedagog
  • Alena Dernerová

    Alena Dernerová

    senátorka
  • Libor Grubhoffer

    Libor Grubhoffer

    rektor Jihočeské university
  • Jiří Pospíšil

    Jiří Pospíšil

    poslanec Evropského parlamentu
  • Jan Hančil

    Jan Hančil

    rektor AMU
  • František Janouch

    František Janouch

    zakladatel a předseda SR Nadace Charty 77
  • Vladimír Just

    Vladimír Just

    teatrolog a literární a divadelní kritik
  • Leoš Válka

    Leoš Válka

    ředitel DOX
  • Václav Láska

    Václav Láska

    senátor
  • Tomáš Halík

    Tomáš Halík

    prezident Křesťanské akademie
  • Jana Horváthová

    Jana Horváthová

    ředitelka Muzea romské kultury v Brně
  • Petr Kolář

    Petr Kolář

    konzultant
  • Jaroslav Miller

    Jaroslav Miller

    rektor Univerzity Palackého v Olomouci
  • Milan Uhde

    Milan Uhde

    spisovatel
  • Dušan Hejbal

    Dušan Hejbal

    biskup
  • Dana Batulková

    Dana Batulková

    herečka
  • Zdeněk Hruška

    Zdeněk Hruška

    herec
  • Tomáš Turek

    Tomáš Turek

    herec
  • Vlastimil Harapes

    Vlastimil Harapes

    tanečník a choreograf
  • Jan Vondráček

    Jan Vondráček

    herec
  • Luděk Nešleha

    Luděk Nešleha

    herec
  • Martin Vadas

    Martin Vadas

    režisér a kameraman
  • Lumír Olšovský

    Lumír Olšovský

    herec
  • Gustav Řezníček

    Gustav Řezníček

    herec
  • Apolena Veldová

    Apolena Veldová

    herečka
  • Valérie Zawadská

    Valérie Zawadská

    herečka
  • Ondřej Kepka

    Ondřej Kepka

    herec
  • Ondřej Vetchý

    Ondřej Vetchý

    herec
Partneři
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace